Psychologická poradna online
vzpurnost
Lenka (23. 04. 2014)Dobrý den, chtěla bych Vás požádat o radu. Mám 9-letá dvojčata, která vychovávám od roku věku bez jejich otce. Mají vlastně čtvero výchovu - od prarodičů, laxního otce a mě. Snažím se z nich vychovat dobré lidi, ale poslední dobou neumím řešit synův odmítavý přístup ke všemu, co po něm požaduji. Začíná dělat naschvály a trvá si na svém, že on tam a tam nepůjde, nechce, nebude tohle jíst, ať mu dám klidně na zadek,... vlastně vyhraji jen z pozice převahy a moci. Zůstává potom zaražený, nazlobený a nikdy nepřizná svou chybu. Kaboní se na celý svět, nic, než tablet (který přes mou nevoli dostal od otce k Vánocům), televize, případně počítač (na který doma nemá přístup) ho nezajímá. Sabotuje vše. Jinak je šikovný, dobře se učí a není zlý. Poradíte, jak s ním takové situace řešit, pokud si trvá na svém, že ne, a nenecha si domluvit? Předem velice děkuji a zdravím, Lenka
RE: vzpurnost
Mgr. Miroslava Pešlová (29. 04. 2014)
Dobrý večer,
děkuji za Váš dotaz. Dovedu si představit, že zažíváte dosti náročnou situaci.
Situace, kdy rodiče nežijí spolu, je velmi zátěžová tím, že nemohou své rozdílné výchovné přístupy navzájem "korigovat" a hovořit o nich přímo, ale často se až prostřednictvím dětí ( co smí a nesmí u jednoho rodiče ) dovídají, jakým způsobem druhý rodič nastavuje hranice. Osvědčuje se, když spolu rodiče "spolupracují" a řeší spolu výchovné záležitosti, snaží se dohodnout a cestu hledají. Jestliže jeden rodiče umožňuje něco, co druhý zakazuje, vzniká obtíž, dítě zážívá ambivalenci (rozpor), může reagovat vztekem. Je samozřejmé, že rodiče často nemívají stejný názor, ale nemělo by zůstat na dítěti rozhodnutí – volba a rodič, který něco zakáže, by neměl svůj negativní prožitek ze situace řešit skrze dítě, ale s rodičem. A to ve smyslu: "pojďme se spolu domluvit, jak to budeme dělat s ..., když se děje to..., syn reaguje tak..., mám starost ." Je potřeba druhého rodiče "poprosit o pomoc, spolupráci." Je potřeba před dítětem dávat najevo "respekt" k výchovnému působení druhého rodiče, vykazovat porozumění a potřebu domluvy s rodičem ( tohle chování ukazovat před dítětem ), vyjádřit např. emoci, když se mi něco nelíbí (výchovný postoj rodiče), ale neznevažovat druhého a ukázat, že situaci chci řešit s druhým rodičem. Je důležité si uvědomit, že jako rodič sám ukazuji svým chováním vyrovnávání se se situací, vykazuji chování, které se dítě učí okamžitě. Když rodič něco proklamuje a u sebe nedělá, dítě se neučí to, co rodič říká, že "se má", ale to, co dělá. Např. jestliže nechci, aby dítě lhalo, nesmím lhát apod.
Není dobré úplné zakázání aktivity ( počítač ), neboť si bude hledat prostor, kde ji bude moci dělat! Ale Vy už o tom nemusíte vědět. Je dobré dohodnout se s dítětem na době, kdy může být na pc, tuto dobu jasně ohraničit ( např. 30-45min denně ). Pak je dobré vědět, co tam dělá a bavit se s ním o tom.
Rodičům bývá často nápomocná dostupná literatura na trhu o výchově, neboť výchově se stále všichni učíme, někteří si pochvalují např. Respektovat a být respektován apod. Velmi užitečná bývá konzultace rodičů s terapeutem.
Na Vaší cestě Vám přeji jen dobré.
| Klinický psycholog Mgr. Miroslava Pešlová Oldřichova 49 128 00 Praha 2 Tel.: +420 603 420 799 E-mail: mirkapesl@seznam.cz Miroslava Pešlová - ZnamyLekar.cz |
O MNĚ | SLUŽBY | CENÍK | PORADNA | ČASTÉ DOTAZY | BLOG | KONTAKT Mapa stránek | © 2013 Vytvořilo 4WORKS Solutions s.r.o. |