Psychologická poradna online

Vyloučená dcera

Dominika (22. 01. 2014)

Dobrý den Poslední dobou mně rodiče úplně vyloučili. Nevím proč. Vždy když dělám oběd nebo večeři táta mně seřve za to že omáčka je málo osolená, že můj domácí houskový knedlik je špatně ukrojený... Pořád dělám něco špatně, když sestra nechce spát můžu za to já (prý ji rozptyluju a to na mně nevidí ani mně neslyší), neby když udělá bordel já to musim jít hned uklidit. Je to špatné hádky přybývají a sestra začíná být drzejší a rozmazlenější. Při tom jí rodiče obskakujou jak papeže. A na mně se nikdo ani nepodívá.. Lidi kteří mně znají tak ke mně mají obdiv říkají že v patnácti umět domácí svíčkovou s knedlíkem dělaným na páře je umění. Jenže pro rodiče je to málo... Prosím poraďte mi co mám dělat ?? Děkuji za odpověď

RE: Vyloučená dcera

Mgr. Miroslava Pešlová (23. 01. 2014)

 

Dobrý den,

děkuji Vám za Váš dotaz. Při čtení Vašich řádek jsem si říkala, že jistě nyní zažíváte náročné období a že jste skutečně velmi šikovná, když ve svých letech zvládnete svíčkovou, se kterou si někdy neví rady ani zkušená maminka.

Jistě pro Vaše rodiče představujete velkou pomoc v domácnosti, když zvládáte přípravu hlavních jídel, nám dospělým se někdy stává, že rychle přivykneme, spíše navršíme ještě další povinnosti, ale poděkovat zapomínáme. Dovedu si představit, že zabolí, když se člověk snaží a nedostává se mu ocenění, ale možná, že ve Vaší rodině všichni zažíváte náročnější čas. Dospělí často přichází z práce velmi unaveni, někdy i nahněvaní (třeba něco v práci) a ani si neuvědomí, že si své nahněvání přinesou domů a nejsou na své blízké milí. Někdy pomáhá, když řekneme rodičům, jak se cítíme, když s námi jednají způsobem, který nám je nepříjemný - např. („mrzí mě, když na mě zvýšíš hlas, když mi žíkáš, co se ti nelíbí na mé práci. Pak se cítím, jako bych dělala vše špatně“), pravdou je, že se stále učíme spolu lépe mluvit a že zlepšení v komunikaci nám dá všem dosti zabrat. Určitě by bylo dobré snažit se nacházet společný prostor s mámou, tátou (možná, že ne v čase, kdy se vrátí z práce, spíše, když není shon a je více času) a mluvit s nimi o sobě, jak se máte, nad čím přemýšlíte; docela často schází lidem být spolu a tento nedostatek se projevuje i tím, že se k sobě nechovají hezky.

Píšete, že se sestrou teď máte spíše hádavé období. Často se mezi sourozenci střídá čas, kdy spolu nějak vychází a čas, kdy se nemohou vystát. Někdy se daří dohodnout na vzájemných pravidlech, někdy je to obtížnější. Nepíšete věk sestry, předpokládám, že je mladší a možná je mezi Vámi větší věkový rozdíl – pak často starší sourozenec mívá pocit, že musí vše dělat a mladší sourozenec nedělá nic, starší se cítí znevýhodněn, má za to, že o mladšího se rodiče více starají, poněvadž péče rodičů o malé dítě je jiná, než o patnáctiletou dívku. A někdy tomu tak i skutečně je. Jistě je důležité, aby nastavení povinností a rozdělování prostoru dětem vytvářeli rodiče, velmi tomu může napomoci, když s nimi budete hovořit o tom, jak se cítíte, jaké to pro Vás je a to opět ve chvílích, kdy je větší klid a pro vyjasnění a mluvení větší prostor, než v situaci hádky.

Rozumím tomu, že se Vám nelíbí pocit, že rodiče sestru upřednostňují. Může to tak být, ale i nemusí – některé věci se Vám tak mohou jevit i proto, protože je můžete více vnímat – pak se lehce z drobné záležitosti stává velká. Děvčata, která jsou v podobném věku jako Vy, říkají, že mají období častých výkyvů, tedy období, kdy se jim střídá nálada, a že jim někdy stačí málo k tomu, aby se necítila dobře. Bývají pak citlivější, plačtivější – jako na houpačce (hned nahoře, hned dole).

Tak si říkám, jak to vše zasahuje do Vašeho školního života. Jestli máte prostor pro učení a jestli máte čas na to, co Vás baví. Zda můžete ještě i s jiným blízkým hovořit o těchto situacích. Možná, že jste zjistila, že existují činnosti, které Vám pomohou cítit se lépe, posloužit jako ventil. Třeba procházka, poslech hudby, kreslení, čtení, cvičení, být s kamarádkou. Napadá mě, poněvadž jste mě kontaktovala, že byste si mohla své pocity vypsat na papír – pořídit si sešit a použít jej ve chvílích, kdy se necítíte dobře.

V případě, že by se Vaše situace nelepšila a měla jste pocit, že je to spíše horší, kontaktujte mě mejlem. Přeji Vám, aby to bylo jen lepší.

 

 

 

 

 

 

 



Klinický psycholog Mgr. Miroslava Pešlová
Oldřichova 49
128 00 Praha 2

Tel.: +420 603 420 799
E-mail: mirkapesl@seznam.cz
 
Miroslava Pešlová - ZnamyLekar.cz
O MNĚ | SLUŽBY | CENÍK | PORADNA | ČASTÉ DOTAZY | BLOG | KONTAKT
Mapa stránek | © 2013 Vytvořilo 4WORKS Solutions s.r.o.