Psychologická poradna online
Tříletý syn nás mlátí
anonym (31. 01. 2014)Synkovi jsou 3 roky a když něco není podle něho, tak se hrozně vzteká a občas nás i mlátí. Když se začne vztekat, tak ho odnesu do pokojíku, řeknu, že se to nedělá a nechám vyvztekat. Ale nevím co dělat s tím mlácením. Např. je večer a hrajeme si. Synovi řeknu, že za chvilinku se půjdeme koupat a budeme končit s hraním. Za čtvrt hodinku, řeknu, že se jdeme koupat. Do syna vjede vztek, brečí a dá mi pěstičkou. Možná, že za to mohu i já, protože když začalo období vzdoru, tak jsem mu několikrát dala přes zadek nebo přes ruku a on si asi teď myslí, že když může maminka, tak on může také. Co s tím? Jinak je to moc hodný kluk, poslouchá, pomáhá mi, atd. Ale jakmile do něho vjede vztek, tak se nezná. Ještě musím dodat, že já i manžel jsme docela cholerici, takže tuto povahu má po nás.
RE: Tříletý syn nás mlátí
Mgr. Miroslava Pešlová (01. 02. 2014)
Dobrý večer,
děkuji za Váš dotaz. Dovedu si představit, že zažíváte náročnější chvíle ve Vaší rodině.
Vývojové období vzdoru, do kterého věkem spadá Váš syn, bývá pro rodiče často velmi obtížné; dítě se staví do pozice odporu vůči omezením zvenčí (výchovným zásahům).
Píšete, jakým způsobem se s tím vypořádáváte, že při vzteku jej přemísťujete do jiného pokoje, snažíte se syna připravovat na ukončení aktivity, rovněž přemýšlíte i tím směrem, že Vy, rodiče, jste ve svých projevech chování temperamentnější.
Rodičům mnohdy pomáhá, když popíší – pojmenují to, co právě dítě dělá, tímto způsobem také „uznávají“ existenci jeho nepříjemné emoce, zároveň připravují dítě na ukončení činnosti samotným ukončováním ( úklidem ). Např.: „já vidím, že tě zlobí, že už budeš končit s hraním s ... a že by sis ještě rád hrál s.. a že tě to baví a nechce se ti od toho...pojď, já ti pomůžu, pomalu spolu uklidíme...přišel čas, je potřeba se jít vykoupat.., když mě plácáš, kopeš..to mě moc bolí (je možné navrhnout alternativu – kopeme třeba do míče..). Někdy pomáhá nabízení volby – např.:“uklidíme nejdříve kostky, nebo auto.“ Tyto aktivity připravují dítě na změnu (změna ve chvíli, kdy dítě nechce změnu, je těžká). Rodiče se stále musí „trénovat“, učit v trpělivosti a důslednosti – je dobré vydržet reakci dítěte a netrestat je; jistě se vyskytnou i situace, kdy na důslednosti nelze „lpět“ a je lepší dohodnout se „zkusíme to takhle, co třeba.“ Někdy pomáhá přerámování (přejmenování) nežádoucího chování dítěte do „přijatelnější„ formy pro rodiče ( pomocí ní se učí rodič zvládnout lépe sebe sama v situaci ), např.: „teď už jsi jistě unavený, když takhle pláčeš, až si odpočineš, zase ti bude dobře.“
Výchova děti je velmi náročný proces, stále se ho učíme, na této cestě se setkáváme se svými nejistotami, pochybnostmi, s tím, co si vnášíme do výchovy ze svého dětství, jaká očekávání máme, jak to máme s rolí rodiče a je jistě na místě se těmito otázkami zaobírat, snažit se pracovat se sebou sama - to nám napomáhá ve zvládání a učení se být rodičem.
Mnohdy bývá rodičům užitečná konzultace s odborníkem.
Přeji Vám hodně trpělivosti na Vaší cestě.
| Klinický psycholog Mgr. Miroslava Pešlová Oldřichova 49 128 00 Praha 2 Tel.: +420 603 420 799 E-mail: mirkapesl@seznam.cz Miroslava Pešlová - ZnamyLekar.cz |
O MNĚ | SLUŽBY | CENÍK | PORADNA | ČASTÉ DOTAZY | BLOG | KONTAKT Mapa stránek | © 2013 Vytvořilo 4WORKS Solutions s.r.o. |