Psychologická poradna online
syn
anne marie (21. 06. 2014)dobrý den, se svým 12letým synem jsem od jeho roku žila sama u rodičů.svého vlastní otce otce nezná.Když mu byly 4 roky seznámila jsem se s mužem, kterého mám ráda,ale do lońského roku jsme se pouze stýkali, v létě i se synem jezdívali na krátkou dovolenou.Nyní už spolu rok bydlíme, a nastávají problémy.Když jsme žili u mých rodičů(bez přítele),neustále se do mého přítele moje matka navážela a o mě se před synem vyjadřovala jako o krávě co se o něj nestará, pořád jsem mu musela kupovat nějaké dárky, jinak bych nesměla ani odjet z domu jinam než do práce, malý tak vyrůstal v tom,že vlastně dosáhl vždy svého, já se snažila prosadit svou, ale u matky jsem šanci neměla, měla jsem práci, která vyžadovala i hlídání, jsme z vesnice, měla jsem jen vydělané peníze a moc dobře jsem věděla,že žádný podnájem bych neutáhla, jiná práce nebyla na dosah.Od loňska bydlíme spolu, když po synovi nic nechceme je vše vpohodě, ale jakmile chceme aby neseděl pořád u počítače, aby se učil, vynesl koš atd. vzniká problém, na mě se oboří jako bych byla spíš sestra než máma, a když se mě přítel zastane tak si pak malej jede stěžovat k babičce ata tak pak řeší svým svérázným způsobem.Poučuje jak mám věci dělat a řešit a malý k ní pochopitelně vzhlíží, protože mu babička říká, že to co po něm chceme je moc atd.Co mám dělat abych nepřišla o syna i o přítele.pora´dte mi prosím, jsem fakt zoufalá.
RE: syn
Mgr. Miroslava Pešlová (02. 07. 2014)
Dobrý den,
děkuji za Váš dotaz. Dovedu si představit, že zažíváte náročné chvíle.
Společné soužití více generací je velmi náročné. Vyžaduje stále dohodování se na společném prostoru, neboť často je určitá část obydlí sdílená společně všemi členy domácnosti, rovněž jde o dohovodání o vytvoření prostoru ( dle možností ) pro každého zvlášť. Dalším náročným elementem jsou různé zkušenosti, které se podílejí na vztahování se k výchově, chování druhého apod. ( prarodič vychovává dle svých zkušeností ), zde je namístě jasné ohraničení s respektujícím přístupem. Např.:" Ano, vnímám, že to máš takto, zvykla jsem si dělat to takhle, takto mi to pomáhá, děkuji..., můžeš mi pomoci, prosím, s tímhle... ."Prarodič musí "cítít", že je rodinou přijat a má v ní své místo ( např.specifické aktivity, které koná jen on ) , má mnoho cenných zkušeností a nezastupitelnou roli prarodiče. Zároveň musí být vyjasňováno ( je to stálý proces, neboť životní okolnosti se mění, děti stárnou a mění se nároky, povinnosti atd.) vzájemné soužití a "vztahování" se k výchově. Prarodiče často více povolí, v situaci, kdy nehlídají dítě, ale jsou všichni dohromady ( prarodiče, rodiče, děti ) je dobré zkoušet dojednat, že "poslední slovo" má rodič. Zároveň bývá dobré domluvit se s prarodičem na pravidlech, která je potřeba dodržovat ( např.dítě nemůže jíst nějakou potravinu, kterou dítěti nedávají ani rodiče, ale ani prarodiče ) - v tomto směru musí být rodič aktivní, aby situace prarodiči vysvětlil. Je to skutečně náročné. Často to od rodiče vyžaduje jasnější vymezení, práce na samostatném fungování ( dle možností ), na pravidlech a intenzivní práce na posilování rodičovských kompetencí. Je velmi užitečné postupné nastavování povinností od předškolního věku. Ve chvíli, kdy se nastavují později, jde to obtížněji – děti často reagují negativně.
Ve Vaší situaci by bylo vhodné využití možnosti terapeutické konzultace a zvážení rodinné terapie, kde by byl prostor na práci na vzájemné komunikaci, vyjasňování si svých možností, pozic, na pravidlech.
Na Vaší cestě Vám přeji jen dobré.
| Klinický psycholog Mgr. Miroslava Pešlová Oldřichova 49 128 00 Praha 2 Tel.: +420 603 420 799 E-mail: mirkapesl@seznam.cz Miroslava Pešlová - ZnamyLekar.cz |
O MNĚ | SLUŽBY | CENÍK | PORADNA | ČASTÉ DOTAZY | BLOG | KONTAKT Mapa stránek | © 2013 Vytvořilo 4WORKS Solutions s.r.o. |