Dobrý den, můj 12-tiletý syn se bojí usínat a spát sám v místnosti a bojí se být sám doma i během dne.Pokud spí v místnosti s někým jiným (rodiče, kamarád) je to bez problémů. S usínáním měl problémy odjakživa,ve svém pokoji usnul jen, když měl otevřené dveře a viděl v druhé místnosti někoho dospělého, teď už ale neusne ani takto, chodí rovnou spát do ložnice rodičů.Před spaním vždy zkontroluje, jestli jsou zamčené dveře, zavřená okna, prohlíží dokonce i skříň, prostor pod postelí, někdy i strop. Pak se mě vždycky zeptá, jestli se v noci nikomu z nás nic nestane, jestli jsme doma jen my 4 (já, můj manžel,naše dcera a syn),dál se ptá, jestli všude všechno zhasl a vypnul (vodu,světlo) a jestli to vím určitě. Je to taková mantra, kterou opakuje každý večer. Když má být přes den sám doma,nebojí se jen,když hraje na počítači,kde je v online spojení s kamarády. A i tak se stává, že mi zatelefonuje a ptá se mě, jestli se doma zamkl, i když já jsem mimo byt a nemůžu to vědět. Stejně ale chce slyšet ujištění, že je všechno v pořádku. Tato situace trvá asi 3 měsíce a syn říkal, že se bojí, že někdo přijde a ublíží nám. Ptala jsem se ho, jestli se díval na nějaký horor nebo odkud jeho strach pramení a přiznal se, že se díval na nějaký film o zombíkách. Jestli je toto pravá příčina jeho strachu, nevím. Nejistý si je i v běžných věcech, jednou se mě třeba ptal, jestli si zavřel aktovku,která ležela před námi a oba jsme viděli,že zavřená je...Nebo jestli zavřel lednici, když oba stojíme u ní a vidíme, že zavřená je. Předem děkuji za radu a odpověď. Radka Zbíralová
Dobrý den,
děkuji za Vás dotaz. Dovedu si představit, že Vás situace se synem trápí.
Píšete, že usínal vždy při otevřených dveřích, došlo však ke změně v jeho chování. Změněná situace trvá 3 měsíce a projevuje se tím, že nechce usínat sám a spí v ložnici rodičů, objevilo se nejisté, obavné a kontrolní chování běžných věcí.
Pro zjištění, zda se u Vašeho syna objevuje stav reakční ( konkrétní událost kdekoliv – negativní zkušenost, škola, film atd.), nebo jde o projevy úzkostné poruchy, je potřeba komplexní psychologické vyšetření. Neboť je důležité zjistit co nejpřesnější informace o povaze strachu či úzkosti dítěte, a to jak z pohledu dítěte samého, tak z popisu jeho rodičů. Doporučuji Vám kontaktovat co nejdříve dětského klinického psychologa.
Přeji Vám, aby se vše brzy upravilo.
Klinický psycholog Mgr. Miroslava Pešlová Oldřichova 49 128 00 Praha 2 Tel.: +420 603 420 799 E-mail: mirkapesl@seznam.cz Miroslava Pešlová - ZnamyLekar.cz |
O MNĚ | SLUŽBY | CENÍK | PORADNA | ČASTÉ DOTAZY | BLOG | KONTAKT Mapa stránek | © 2013 Vytvořilo 4WORKS Solutions s.r.o. |