Dobry den, nevim si rady se vztahy v nasi rodine a rada bych pozadla nekoho kdo uvidi vec jinyma ocima. Pokusim se popsat stav, Nerada bych vec nijak zkreslila. Rada bych problem vyresila, ale myslim si ze to neni v mych silach. Jsme 3sestry, jsem nejmladsi. Matka je vazne nemocna uz dele nez 20let. Jako sestry jsme meli vztah spis chladny, diky nemoci mamy, byla v nemocnici vic nez doma. V detstvi se o me hodne starala babicka z maminy strany . Po ukonceni vysoke skoly, kde jsem si nasla manzela jsem se chtela vratit. Kupovali jsme spolu dum. Tehdy to zacalo. Kdys se to ma nejstarsi sestra dozvedela, to ze se vracim domu, dala mi k podpisu papir, ze se zrikam veskereho dedictvi po rodicich. Byla jsem ochotna ale jen s posminkou ze rodice doziji. Bohuzel jsme se hodne pohadali. Ja utekla s brekem, seslo z koupi domu, a dnes uz s byvalym manzelem jsme se do roka rozesli. Zhroutil se mi svet. Jen pro vysvetlenou / ma nejstarsi sestra zila ve stejne vesnici kam jsem se chtela prestehovat a navic v dome nasich rodicu. Cela nase rodina, strejdove tety, I nase treti sestra se ode me odklonili. Dlouhe roky jsem nechapala proc. Jen jsem se domnivala co se asi mohlo stat, pote co jsem odjela. . Ubehlo par let, vztahy se trochu urovnali (ikdyz cela rodina na me koukala jen pres prsty). Myslim ale, ze to bylo tim, ze jsem zila 400km pryc. Pred tremi lety jsem vratila domu podruhe. S novym pritelem. Ma nejstarsi sestra se mnou prestala komunikovat odhaduju dnem kdyz to zjistila. Bylo mi 33let, poprve tehotna, vubec me nepozdravila. Sli jsme s pritelem do podnajmu, pro klid v rodine. Planovali jsme postavit dum. Ma druha sestra mi pred par mesici rekla co se odehralo pote co jsem pred 12lety utekla. Defacto …. Ma nejstarsi sestra malinko prekroutila udalosti, pospinila me a coz nemuzu pochopit, vsichni ji uverili, nasi tehdy neudelali vubec nic. Je to pro me tezke prijmout. Je jine neco tusit a neco vedet. Jenze beh udalosti sel dal. Sestra se pred dvemi lety odstehovala z domu rodicu, koupili si s manzelem vlastni dum. Cela vesnice to dala za vinu me. Ze jsem ji vyhodila. Nevim kolik z toho jsou pomluvy a o kolik se postarala ma nejstarsi sestra. Cela ma vlastni rodina stoji na strane nejstarsi sestry. Ja nemela nikdy moznost se nijak obhajit. Je to pro me hodne virtualni boj. Sama jsem se sestry osobne zeptala s cim ma problem, rekla mi jen, ze to neni osobni, ale ze nemame stejnou krev. Dnes stavime dum, mame uz s pritelem dve deti a treti je na ceste. Jsme stastni ze jsme spolu. Podrzel me kdyz mi bylo nejhur / diky nemu jsem se asi nezblaznila. Jsem celou tu dobu od navratu domu na materske, a kdyz prijdu mezi lidi, bud se mi vyhnou anebo mi vynadaji. Po trech letech ale zacinam poznavat par hodnych, kteri me berou pro me samotnou a ne pro to, co o me nekdo nekde napovidal. No a beh udalosti sel jeste dal. Pred mesicem umrel manzel nejstarsi sestry na rakovinu. Trapila ho rok. Byla jsem s detmi na pohrbu. Asi jsem to nemela delat. Byla jsem vykazana. Mam pocit jako bych mela byt za tuto tragedii zodpovedna, ale necitim ji. Uvedomuju si, ze kazdy mame sva trapeni. Je mi nejstarsi sestry lito, to co se udalo, ale nemam ani moznost toto projevit. Citim jen nenavist a nejistotu lidi (prevazne pribuznych)okolo me. Maji starch se mnou komunikovat. Popravde uz o to asi prestavam stat. Co delat? Ma smysl situaci nejak resit anebo to vse hodit za hlavu? To ale pro me znamena zrict se rodiny a radeji komunikovat pouze s cizimi lidmi. Nevidim ale jine vychodisko Asi to zni jako spatny roman. Pokud mi odpovite, dekuju. Jinak hezky den, Dagmar H.
Dobrý večer,
děkuji za Váš dotaz. Dovedu si představit, že když člověk zažívá pocity nepřijetí od blízkých, odsouzení a pomluv, že prožívá náročný čas.
Přiznám se, že nerozumím popsané "zápletce" s kupováním domu, se zřeknutím dědictví a vlastně celé popisované události. Uvádíte, že vnímáte spíše odstup od celé rodiny, že máte za to, že jste byla pomluvena, odstěhovala jste se a po 12 letech se vrátila zpět. I v současné době však vnímáte, že se se sestrou vztahy příliš nezlepšily.
Je jistě velmi těžké, když má člověk pocit, že se nemůže obhájit, říci si své, že možná některé věty byly myšleny jinak a jinak vyzněly. Není vyjímkou, že v rámci majetku bývají spory i mezi blízkými příbuznými a někdy skutečně "citlivé události" dlouho nesou pachuť zloby, nespokojnosti a jiných negativních emocí. Musela to být náročná životní situace a musela jste toho jistě dosti zvládnout. Dovedu si představit, že Vás celá situace stále bolí a že byste si přála sblížení.
Nepíšete, zda jste se po celou dobu stýkala s rodiči, jistě by bylo dobré styk obnosvit, rozvíjet. Asi už člověk nemůže "vyříkat si minulé" ve vztazích, navíc "šťourání se v nepříjemnostech" vztah nerozvíjí, neposunuje, spíše zhoršuje. Je potřeba jít dál, myslím to tak, že i např.s rodiči se k události nevracet a "nepátrat." Sdílet s nimi svůj současný život, jejich život, Vaše vzájemné potřeby, zážitky atd. Bylo by dobré i v ostatních vztacíh se k situaci nevracet. Vaše aktivita Vám v tom bude jen nápomocná. Sama uvádíte, že nacházíte kolem sebe lidi, se kterými je Vám dobře a jistě Vám k tomu dopomohlo, že Vás mohli poznat. ( byla jste určitě v kontaktu aktivní ). Možná, že i Vy máte strach a cítíte nejistotu před příbuznými. Jestliže člověk takové pocity zažívá, je mu nepříjemně při kontaktu s blízkými a nejistotu a napětí může vyzařovat směrem k ostatním. Ptáte se, zda se zříci rodiny a raději komunikovat s cizími lidmi. Myslím si, že bylo dobré při různých příležitostech vztahy s rodinou podporovat, rozvíjet. A skutečně tématicky se vyjadřovat o přítomnosti a o "dobrém", hledat zážitky, které spojují, ne oddělují. Myslím si, že by pro Vás bylo užitečné, abyste zvážila možnost terapie právě pro zpracování této záležitosti, abyste se k ní v rámci vztahů s příbuznými "nemusela vracet" a mohla se posunout dál.
Píšete, že máte pocit, že byste měla být za smrt manžela sestry zodpovědná. Tomu tak skutečně není, onemocnění druhého člověka s Vašimi pocity nemá co dělat. Pocit viny je jistě jedno z dalších témat, které se nabízí ke zpracování v terapeutickém prostoru.
Přeji Vám jen dobré na Vaší cestě.
Klinický psycholog Mgr. Miroslava Pešlová Oldřichova 49 128 00 Praha 2 Tel.: +420 603 420 799 E-mail: mirkapesl@seznam.cz Miroslava Pešlová - ZnamyLekar.cz |
O MNĚ | SLUŽBY | CENÍK | PORADNA | ČASTÉ DOTAZY | BLOG | KONTAKT Mapa stránek | © 2013 Vytvořilo 4WORKS Solutions s.r.o. |