Dobrý den, je mi 19 let, ale cítím se na třicet, připadá mi, jako kdybych měla už vše za sebou. Často také trpím pocity osamocení. Mám spoustu dobrých kamarádů, ale přitom mi to asi nestačí a připadám si strašně sama. Snažím si hledat nové koníčky, něco, co by mě mohlo povzbudit, ale přitom mě vůbec nenaplňují. Približně sedm let prožívám nepříjemné situace v rodině, ale myslím, že jsem se s tím docela dobře vyrovnala. A proto bych se Vás chtěla zeptat, jestli jsou tyto stavy normální. Předem moc děkuji za odpověď.
Dobrý den,
děkuji za Váš dotaz, zároveň se omlouvám za opožděné reagování, byla jsem dlouhodobě mimo online poradnu.
Píšete, že přibližně 7 let zažíváte nepříjemnou situaci v rodinném prostředí. Neuvádíte nic konkrétního, ale dovedu si představit, že jistě zažíváte mnohé náročné chvíle, a to od období, kdy jste docházela pravděpodobně do 6.třídy na základní škole. Životní zkušenosti, které nás potkavají, se snažíme překonat a zvládat, a to povětšinou tím způsobem, který v danou chvíli umíme nejlépe. Nezřídka se může člověk domnívat, že zátěžovou situaci, se kterou se setkává, zvládá dobře. Běžně nemusí pozorovat , že by se situací trápil stále stejným způsobem, tak jako tomu bylo např. na začátku těžkého období. Například si může myslet, že už nepláče tolik kvůli tomu, co je těžké, že např. zvládá chodit do práce apod. Tedy jeho hodnocení zvládání těžkého může v tomto případě posuzovat díky zjevným, výrazným projevům ( pláč ), nebo jejich změně. Pak však může zjistit, že nezažívá spokojenost, naplnění. Může zažívat pocit, že nenalézá smysl, i blízká budoucnost se může jevit velmi mlhavě a těžce. Může se cítit osamocený, může postrádat vztahy, kdy někdy si může uvědomovat, že mu chybí, někdy naopak nemusí vnímat svou izolovanost, nedostatek kontaktu. Někdy má kolem sebe řadu lidí, ale může se cítit velmi osmocený. V situaci, kdy se dítě setkává s něčím, co nepatří do jeho věku, je vystaveno nutnosti "rychleji být starší", což však nepředstavuje přirozený způsob jeho vlastnímu reagování a samozřejmě se to na dítěti projeví v nejrůznějších oblastech. I Vy naznačujete svou situaci, své prožívání, svůj pocit osamocení, nenaplněnost zájmy. Je velmi pravděpodobné, že mají úzký vztah s nepříjemnou situací v rodině, kterou naznačujete.
K tomu, abyste porozuměla svému prožívání, svým pocitům, by bylo vhodné zvážit terapii. Nevím, zda studujete, nebo pracujete, jaká je Vaše situace. Zda byste se obrátila na terapeuta sama, nebo se mohla poradit s někým blízkým v nasměrování k odborné pomoci.
Na Vaší cestě Vám přeji jen dobré.
Klinický psycholog Mgr. Miroslava Pešlová Oldřichova 49 128 00 Praha 2 Tel.: +420 603 420 799 E-mail: mirkapesl@seznam.cz Miroslava Pešlová - ZnamyLekar.cz |
O MNĚ | SLUŽBY | CENÍK | PORADNA | ČASTÉ DOTAZY | BLOG | KONTAKT Mapa stránek | © 2013 Vytvořilo 4WORKS Solutions s.r.o. |