Vážená paní magistro, obracím se na Vás s prosbou o radu ohledně mého syna. Syn má fungující rodinu, práci atd. i přesto se rozhodl na doporučení svého kamaráda navštívit léčitele psychosomatických onemocnění. Po absolvování dvou sezeních s ním získal úplně jiný náhled na svět. Má pocit,že život, který doposud žil nebyl správný a onemocnění (alergie), kterými trpí jeho děti jsou důvodem, který pramení ze mě jeho matky. Pod vedením psychoterapeuta nabyl přesvědčení, že si se mnou musí promluvit a "změnit mé chování" (nesmím nikoho obviňovat, umět odpouštět,...) pak mě vyléčí i z mých zdravotních problémů a ještě mu poděkuji. Pak potřebuje změnit karmu i svých sourozenců. Prý je teď daleko více spokojený v manželství. Dvakrát už jsem se s ním dostala do konfliktu, není schopen pochopit, že já nemám zájem o jeho rady. Vždy vede monolog a je posedlý vidinou nápravy. Strašně se mi tím vzdaluje, vůbec si neuvědomuje, jak mě tím zraňujě. V mých očích a očích rodiny se chová jako blázen. Nevíme, co se s ním stalo. Každé naše setkání i telefonické spojení se vede v tomto duchu. Nevím si rady a mám strach, aby se nejednalo o nějaké psychické onemocnění. Můžete mi, prosím odpovědět, co si o tom myslíte, případně poradit řešení. Předem děkuji za Vaši odpověď. Komárková
Dobrý večer,
děkuji za Váš dotaz. Dovedu si představit, že když Váš syn změnil své chování vůči Vám, že si dáváte otázky, co se děje.
Nemohu se vyjádřit k tomu, co se děje s Vašim synem, neboť nevím, co konkrétně jej vedlo k hledání pomoci, jakou pomoc skutečně vyhledal, v čem spatřoval obtíže ve své rodině apod. Jedině on je kompetentní vyjádřit se k tomu, zda má fungující práci a co se týče fungující rodiny, zde má k tomuto vyjádření stejné právo i jeho žena. Funkčnost rodinného systému se odráží na jejich dětech. Je pravdou, že alergie spadá do okruhu psychosomatických onemocnění a že se hlavní měrou na nich podílí rodinné vztahy.
Píšete, že Vás trápí, že se Vám syn vzdaluje, že mu nerozumíte, že dosavadní setkání se nesla v duchu konfliktů. V případě, že chcete sblížení, porozumění jeho okolnostem chování a nepřejete si "bojovnou atmosféru", je dobré vytvářet a podporovat situace, kdy můžete se synem mluvit o tom, jak se má, jak se máte Vy, pobývat a pomáhat s vnoučaty, na kterých Vám jistě velmi záleží. Každá rodina má jiné rituály, jiná pravidla a jiné utváření; je potřeba učit se respektovat je. Zároveň je vždy užitečné, když člověk přemýšlí, jakým způsobem se on sám podílí na tom, že vztah je chladnější, nebo nefunguje, nebo je napjatý apod. Je potřeba hledat způsob cesty k synovi směrem k němu, v případě, že má bolest ze změny jeho chování ke mně je velká a já spíše obviňuji, cestu nenalézám.
Na Vaší cestě Vám přeji jen dobré.
Klinický psycholog Mgr. Miroslava Pešlová Oldřichova 49 128 00 Praha 2 Tel.: +420 603 420 799 E-mail: mirkapesl@seznam.cz Miroslava Pešlová - ZnamyLekar.cz |
O MNĚ | SLUŽBY | CENÍK | PORADNA | ČASTÉ DOTAZY | BLOG | KONTAKT Mapa stránek | © 2013 Vytvořilo 4WORKS Solutions s.r.o. |