Psychologická poradna online

RE: problem v kolektivu

Dobrý večer,

děkuji za Váš dotaz. Jistě si děláte starosti o své dítě, tak jako každá maminka.

V rámci přemýšlení o svém výchovném přístupu píšete, že jste nestanovovala hranice. Nepíšete, zda jste na výchovu sama, případně jakým způsobem fungujete s tatínkem. V případě, že rodiče nestanovují hranice, pravidla a přizpůsobují se jen přáním dítěte, dítě si zvykne, že se situace kolem něj řídí jím. Tento způsob chování se přesunuje do nejrůznějších sociálních sitaucí. Když chceme, aby dítě respektovalo prostor a jiné směřování druhého, učí ho to nejen kolektiv dětí, kde se vztahově otrkává a zjišťuje, co může a co už ne, ale základy pokládáme doma. Nevím, jak jsou u Vás doma nastaveny povinnosti, tím není myšlena jen příprava do školy, ale rovněž práce doma přiměřeně dle věku. V případě, že je nemáte stanoveny, bylo by dobré je postupně zaintegrovávat do Vašeho běžného života. O povinnostech píši proto, že představují nejen přirozený způsob, kdy se dítě učí rozvrhnout si svůj čas na práci, na neatraktivní úkoly patřící k životu a na zábavu, rovněž tímto vedeme děti k návyku soběstačnosti. Nastavování povinností vede ale i k tomu, že představují učení pochopení druhého, respektování jeho možnosti – např. máma nemůže po příchodu z práce dělat vše sama v domácnosti, poněvadž sama je dosti unavená a také si potřebuje odpočinout ( dítě např. dle věku: vyndává nádobí z myčky, utírá prach apod. ). Rovněž i hranice je potřeba nastavit a postupně dle situace rozšiřovat. V situaci, kdy hranice jsou příliš široké a je potřeba je zužit, je tento proce jistě náročnější. Je důležité si uvědomit, že člověk vychovává stále, i když nemluví směrem k dítěti. Rodič je velkým modelem pro dítě. Jestliže v komunikaci rodiče převládá nerespektování druhého rodiče, nebo ostatních, učí se dítě toto chování okamžitě.

Nevím, zda dcera navštěvuje nějaký kroužek, někdy si rodiče právě pro učení kooperaci s ostatními pochvalují sportovní kolektivní hry. Nevím, zda jste v kontaktu s maminkami kamarádek, možná by pro podporu vztahů mohlo posloužit, když byste s dcerou zorganizovaly setkání s kamarádkami za účelem nějaké kreativní aktivity, které by se mohly zúčastnit dívky samy nebo i s maminkami ( záleží na Vás ). Společná činnost rodiče a dítěte např. i příprava právě takové aktivity velmi sbližuje dítě a rodiče. Píšete, že se u dcery projevuje nejistota, podceňování sebe sama; zážitkové, nevýkonové aktivity, které jsem uvedla, jakož i kroužky, které podporují emoce (  hudba, tanec, malování ), přirozeně podporují sebevědomí.

Píšete, že dcera rady nechce poslouchat, možná by však ráda slyšela, jak jste to měla Vy s kamarádkami. Jistě jste také zažívala období, kdy jste si s kamarádkami byly blíže, kdy byla potřeba se někdy omluvit, kdy byla potřeba někdy počkat. To všechno jsou jistě cenné zkušenosti. Všichni děláme chyby a všichni se stále učíme rozumět vztahům kolem sebe. Je to těžké pro nás všechny. Dítě někdy potřebuje vědět, že i pro rodiče je důležité vztah pěstovat, že se to musel učit, že dělal chyby, ale že vydržel.

Váš dotaz jistě nemůže obsáhnout tento mejl, možná byste mohla zvážit možnost terapeutické konzultace.

Na Vaší cestě Vám přeji jen dobré.