Psychologická poradna online

Problém mezi sestrou a matkou

Dobrý den, ráda bych se zeptala na radu, ohledně rodinných problémů mé matky, otčíma a mladší sestry. Jde o to, že z nějakého důvodu (puberta sestry, přepracovanost rodičů, tvrdohlavost všech) mají doma dusno. Sestra (18 let) s nimi nemluví, ječí na ně, když se po ní cokoliv chce. Je věčně zalezlá u počítače. Začíná se to negativně projevovat i na jejím studiu. Má dojem, že rodiče jí nerozumí, ignorují, nebo se jí posmívají za to, jak se chová. Naproti tomu máma s otčímem: Oba jsou workoholici, přepracovaní. Navíc se starají o mojí nejmladší čtyř letou sestru. A minimálně otčím je tvrdohlavý. Mají dojem, že je sestra přehlíží, ignoruje, naprosto nerespektuje. Mají o ní i strach. Návyky, na které byli u mě zvyklí nefungují. Sestra o sobě nedává vědět, ani když je třeba přes noc pryč. Což já dělala v podstatě do doby, než jsem od rodičů odstěhovala. Každá hádka začne hloupostí (nevytřela podlahu po psech), na kterou ji upozorní. Sestra to automaticky bere jako útok. nastane obviňování, jekot, urážky a nakonec tichá domácnost. Tedy alespoň takhle to vidím z pohledu člověka, který tam do nedávna také bydlel. S rodiči jsem válčila, ale naši i já si myslíme, že do takových extrémů to nikdy nedošlo. Bohužel mám dojem, že chování mé sestry už je za hranicí "pubertálního výlevu hormonů". Přesto, že si s otčímem do puberty rozuměla daleko lépe než já, teď je situace úplně extrémně otočená. Přemýšlím, jestli k tomu ještě nepřispívám tím, že když přijedu domů, hodně s našima komunikuji a trávím čas s nejmladší sestrou. Jestli se ona necítí odstrčená. Tvrdí mi, že se snažila udělat vstřícný krok, ale neuspěla. To samé mi říkají i naši. Nemohu jim nijak pomoci, protože budou mít pocit, že jsem jen na jedné straně. Myslíte, že má smysl navrhnout jim nějakou rodinnou terapii? POkud by na to obě strany přistoupily, bylo by možné je najakým způsobem vést? Napadlo mne to, ale než je začnu přesvědčovat, chci vědět, zdali to má cenu. Děkuji moc za odpověď.