Psychologická poradna online

Překonání stesku

Dobrý den, prosím o radu týkající se celkem běžné věci, která nejspíše potkává každého z nás, ale kterou přesto jen obtížně trávím a nyní se bojím, jak to bude dál. Jsem student, z velké části melancholik, avšak cítím se docela sebeuvědomělý, co se týká vlastních vzorců chování a sebeovládání. Stejně tak se cítím relativně vyrovnaný se sebou i se svým životem a starosti nikdy nebyly příliš má parketa, vždy jsem se snažil žít hlavně pro aktuální okamžik a věřil jsem téměř vždy, že všechno vždycky nakonec dobře dopadne. Možná až nezdravě jsem si nikdy nepřipouštěl nic zlého. Mimo to jsem také velmi trpělivý. Jistěže, sem tam se nějaké starosti objevily, ale nikdy mi nedělalo problém je hodit za hlavu, když už mě opravdu užíraly. Problém (dá-li se to tak nazvat... patří to k tomu a svým způsobem je to na tom to krásné) nastal ve chvíli, kdy jsem se zamiloval a po zjištění, že mé city jsou opětovány, začal budovat vztah s jednou úžasnou dívkou. Bohužel, idylka netrvala dlouho a vzhledem k problémům v její rodině jsme první měsíc spolu "slavili" přes internet a následoval její odjezd do zahraničí, kde byl problém i sejít se na skype vzhledem k rychlosti jejího připojení. Byli jsme odkázáni jen na krátké zprávy a já celý měsíc prožíval muka a silný stesk. Krom toho bydlím na vesnici s minimem lidí, se kterýma bych si měl co povědět nebo co dělat a v kapse mi zrovna mince nechřestí, takže vymyslet program na celé dny, které neubíhaly, byl docela problém a jediné rozptýlení bylo většinou hraní s kamarády a ježdění na kole do přírody na alespoň chvilkové pročištění hlavy. V té době už jsem neměl ani školu a jen očekával příchod maturit... měl jsem pocit, že se z toho čekání na všechno a z toho, jak se nic neděje zblázním. Od začátku roku jsem trávil většinu času s onou dívkou, i když jsme spolu ještě tehdá nic neměli, takže můj den byl najednou prázdný a absence školní docházky tomu nepomohla. Bylo to poprvé v životě, co jsem zaznamenal silnou nechuť cokoli dělat. Nic mě neuspokojovalo a nebavilo, krom sezení s přáteli (ke kterým jsem se dostal maximálně jednou za týden). Chtěl jsem si ulevit v hudbě (má vášeň), ale i ta byla najednou prázdná a spíše mě otravovala, než aby mě utěšila. Čas se nedařilo zabít ani spánkem přes noční návaly myšlenek a fakt, že jsem zvyklý spát maximálně 6 hodin. Byl to těžký měsíc a ještě těžší jeho druhá část, ale nakonec jsem to přežil. Bohužel, radost se stále nedostavila. Rodinou přítelkyně otřáslo několik věcí a vídali jsme se jen párkrát do týdne (většinou dvakrát a jen chvíli), což nestačí pro udržení pohody ani jednoho z nás, ale moc se dělat nedalo. Uběhly dva měsíce, během kterých jsem dokázal být doopravdy šťastný jen 2x týdně, vyjímečně častěji a ve zbytku dokázal přemýšlet jen o svém stesku a to i když jsem si našel práci a program na celé dny. Bohužel, aniž by se stabilizovala tato situace, čeká nás další měsíc úplného odloučení (včetně písemného i hlasového kontaktu) a já přemýšlím, jak to bude probíhat. Bohužel, nedokážu bez pocitu kontaktu s ní prakticky fungovat a další měsíční muka jsou po posledních měsících na mě trochu moc. Možná bych byl v klidu, mít jistotu, že bude lépe, ale jelikož od října začínám studovat v docela vzdáleném městě, vím, že nebude. Co s tím dělat mi řekne každej rodič, každá babička, každej známej... můžu jen zabíjet čas a přečkávat, ale zajímalo by mě, co by doporučil odborník a proto se obracím sem. Vím, že toto není nic neobvyklého a podobné emoce prožívá každý den spousta párů, ale chtěl bych tento měsíc prožít trochu s hlavou vzhůru a nesnažit se jen přežívat dny jako dobitý pes. Chtěl bych se tedy zeptat, co doporučují psychologové. Najít relevantní informace k tomuto je v dobách poraden typu Bravo docela těžké. Díky, Petr.