Psychologická poradna online

potřebuji radu

anonym (17. 04. 2014)

Dobrý den píšu protože jsem dost zmatená a možná se jen potřebuji někam svěřit. Měla jsem kdysi tátu, skvělého tátu, který zemřel. Byl to pro mne skvělý člověk a já se s jeho smrtí nesmiřovala lehce. Jenže asi po roce od jeho smrti, kdy si má matka našla nového přítele se kterým jsem neměla moc dobré vztahy jednou v opilosti " prořekl" že to nebyl můj pravý táta. Mrzelo mě, že jsem se to nedozvěděla od mé mamky, ale to není důležité. V té době jsem se cítila hodně sama a pocit, že mám ještě někde tátu mě uklidnoval. Ale zárověn jsem od té doby zmatená. Nevim jak to popsat, zemřel mi člověk, který byl pro mě táta ale ve skutečnosti to byl cizí člověk a tenhle fakt nezmírnuje stesk po něm, jak jsem si dřív myslela. Do toho jsem se svého pravého otce snažila kontaktovat, ale ten o mě neměl zájem a jediné co mi napsal bylo at se o něho nestarám. Píšu protože jsem zmatená, jsem člověk, který potřebuje mít v sobě všechno urovnané a mě chybí táta, jenže, který? ten který umřel a vlastně táta nebyl, nebo ten který žije, ale také tátou nikdy nebyl? Je to 5 let kdy mi můj pravý otec sdělil, že se o něho nemám zajímat. Srovnala jsem si své pocity- můj táta, který zemřel byl mým tátou a po tomto tátovi se mi stýská. Jenže můj pravý otec se az ted ozval, ted jsem to byla já, kdo mu řekl, že s nim nechce mít nic společného a byla to pravda. Každopádně mi "naboural" všechny mé pocity, které jsem v sobě měla do ted srovnané. Svého právěho otce nechci znát, protože se několikrát nezachoval uplně dobře, vymazala jsem ho. Ale zárověn tam někde ten pocit, že existuje je, a já se tím neumím vypořádat.

RE: potřebuji radu

Mgr. Miroslava Pešlová (23. 04. 2014)

Dobrý večer,

děkuji za Váš dotaz. Dovedu si představit, že "zmatení a nevyjasnění", které zažíváte, musí být pro Vás velmi těžké.

Každý člověk má právo vědět, kdo jsou jeho rodiče. Když nastanou okolnosti, že se skutečnost doví později, je to velmi náročná situace. Člověk může mít pocit, že "byl oklamán", může zažívat pocit, že neví, čemu má věřit. Přemýšlí o svých emocích, které cítí, uvažuje, komu patří. Velmi bolestné je, když biologický rodič se nechová způsobem, jak bychom si přáli, poněvadž máme očekávání. To, že zažíváte "zmatení" svých pocitů, že vnímáte neporozumění situace, je přirozené. Člověk potřebuje mít "jasno", aby se mohl pohnout z místa dále.

Píšete, že jste si srovnala své pocity, že se Vám stýská po tátovi, který zemřel, se kterým Vás pojí jistě řada vzpomínek, který pro Vás hodně znamenal. Popisujete, že jste nyní odmítla kontakt se svým biologickým otcem, učinila jste tak po negativních zkušenostech s ním. Uvědomujete si, že existuje a hledáte cestu, jak se se situací vypořádat, jak ji přijmout.

Všechna témata, o kterých píšete, jsou "velká" témata, která potřebují svůj prostor a nabízí se, aby byla "zpracována" v terapeutickém kontextu, zkuste zvážit možnost terapie.

Na Vaší cestě Vám přeji jen dobré.



Klinický psycholog Mgr. Miroslava Pešlová
Oldřichova 49
128 00 Praha 2

Tel.: +420 603 420 799
E-mail: mirkapesl@seznam.cz
 
Miroslava Pešlová - ZnamyLekar.cz
O MNĚ | SLUŽBY | CENÍK | PORADNA | ČASTÉ DOTAZY | BLOG | KONTAKT
Mapa stránek | © 2013 Vytvořilo 4WORKS Solutions s.r.o.