Dobrý den, potřebovala bych poradit s následujícím problémem. Máme dvě děti, starší dceři budou v létě čtyři roky, syn je mladší o dva a půl roku. Dcera do školky nechodí, zřejmě bude volno od září. Dokud byl syn nepohyblivý, bylo vše v pořádku, pomáhala mi, hrály jsme si jako předtím. Postupn se to začalo měnit, syn jí vše bere, ničí. Dcera se upnula na manžela, když nepracuje, témeř se od něj nehne, ať už doma nebo na společných výletech. Manžel chce s dcerou trávit čas o samotě, zhruba každé odpoledne v týdnu. Mám strach, že dcera se mi ještě více vzdálí, obzvlášť až začne chodit do školky. Syn je na svůj věk samostatný, musel si zvyknout, když občas dceru uspávám, že jsem pryč, nyní už mu má nepřítomnost nevadí. Já mám pocit, že jsem selhala, že se nedokážu věnovat oběma, jak potřebují. Děkuji za odpověď, Jana
Dobrý večer,
děkuji za Váš dotaz, omlouvám se za opožděné reagování, byla jsem mimo online poradnu. Dovedu si představit, že ve Vás nadcházející změna ( školka) vyvolává otázky, jak si všichni na změnu zvyknete a začleníte ji do svého života.
Každý rodič si musí postupně zvykat na změny ve vývoji dětí a s nimi související jejich potřeby, které jsou přirozené a na místě. Vaše dcera je ve věku, kdy pro ni bude velmi vhodné začít navštěvovat kolektivní zařízení. Dítě se dostává do kolektivu dětí, který je pro jeho socializaci nezbytný, "krokem" do školky dochází k tomu, že dítě rozšiřuje své sociální vztahy, ale vztah s rodičem je pro ně velmi důležitý a zásadní a nebývá nástupem do kolektivního zařízení narušen – jistě však změnou prochází. Pro Vás všechny bude nástup do školky změnou, kterou je potřeba přijmout. Je důležité, aby rodič podporoval nástup do školky a svou obavou dítěti nástup neztížil; v těchto případech bývá rodičům velmi užitečná konzultace s terapeutem.
Dovedu si představit, že je Vám líto, že dcera chce trávit čas s tatínkem. Tuto situaci zažívá mnoho maminek. Není to neobvyklé, právě naopak, poněvadž tatínkové jsou pro děti svou nepřítomností doma ( práce ) pro ně "vzácnější". Většinou však tato "preference" času s tatínkem vypovídá o potřebě trávení společného času s tatínkem, protože s maminkou je dítě stále, ale nevypovídá to nic o kvalitě vztahu k mamince.
Rovněž popisujete, že Váš syn je v období, kdy dceři bere hračky. V jeho věku je přiměřené, že se takto chová. Často bývá rodičům nápomocná dostupná literatura o rodině, rodičovství, kde bývá popsán věk dětí s typickým chováním.
Píšete, že máte pocit, že jste selhala, neboť se nedokážete věnovat oběma, jak potřebují. Zde by bylo potřeba konkrétně popsat, čeho se Vaše pocity selhání týkají. Je pravdou, že obdobné pocity zažívá většina maminek, které jsou delší dobu na mateřské dovolené. Někdy pomáhá, když zaměří péči i na sebe, na své vlastní aktivity, které je těší ( setkání s kamarádkou, kniha, cvičení apod. ). Velmi užitečné pro porozumění sama sobě, souvislostem, které se k situaci vztahují, bývá setkání s odborníkem – terapeutem.
Přeji Vám na Vaší cestě jen dobré.
Klinický psycholog Mgr. Miroslava Pešlová Oldřichova 49 128 00 Praha 2 Tel.: +420 603 420 799 E-mail: mirkapesl@seznam.cz Miroslava Pešlová - ZnamyLekar.cz |
O MNĚ | SLUŽBY | CENÍK | PORADNA | ČASTÉ DOTAZY | BLOG | KONTAKT Mapa stránek | © 2013 Vytvořilo 4WORKS Solutions s.r.o. |