Psychologická poradna online

nevím jak dál

Dobrý den, moc Vám děkuji za odpově´d. Popravdě jsem měla slzy v očích, když jsem to četla. Bohužel jsem strašně citlivá, až moc, byla bych radši kdyby tomu nebylo tak do takové míry. Víte já svoji rodinu miluji, děti nadevše a svého partnera (bohužel?) taky.. prot mu hrozně rychle odpustím... dělám vše proto, snažím se, abycme všichni byli štastním, bach se partnerovi stále líbila (poslední dobou se mi zdá, že tomu tak moc není... nevím jestli je to tím, že teď mé sebevědomí je na bodě mrazu, ale napadá mě to, jestli mě má ještě rád, jestli se mu líbím.. dokoncwe mě napadlo jestli se nezakoukal nebo někoho nemá.. kvůli tomu jeho chování.. najednu stranu mi to příjde jako blbost, na druhou.. někdy mi příjde strašně chladný, ještě nedávno, když se maličký narodil jsem viděla jak mě vnímá jako ženu, zapaloval svíčku, prostě se snažil, prostě jsem to věděla.. teď to prostě nevidím. Partner není otec mých dvojčátek a sám má pětiletého kloučka.. K dětem se chová hezky.. popravdě k jeho synovi trochu jinak..né tak přísně, ale to je asi normální, říká že holky se mnou vychovává a kloučka ne... Jak jste psala o tom domácím násilí.. Tuhle napřáhl ruku, ale neuhodil mě, spíš si myslím, že ho asi tak vytočím, že se neovládne - nemá rád když brečím nebo chci něco řešit, bohužel většinou když cítím křivdu, nedokáži mlčet.. Je to těžký, dnes mi je líp, minule když jsem Vám psala, bylo mi šíleně... Nevím tedy co stím vztahem.. nechci zůstavat v něčem co nemá smysl, ale jak to poznám? Ještě jednou moc děkuji. Mohu se zeptat, jestli Vám mohu i třeba někdy navštívit? Děkuji, přeji hezký den. Lenka