Psychologická poradna online
Nevím, jak dál?
anonym (30. 03. 2014)Dobrý den, mám na vás velkou prosbu. Je mi 16 let a nevím, jak dál v životě. Moje maminka byla jako malá fyzicky, psychycky i sexuálně zneužíváná. Tedkom je vážně nemocná. Já jsem to špatně psychycky zvládala po 2 letech, jsem se s tím vyrovnala. Díky jí jsem získala něco o čem bych si troufla říct ,,o krok na před v dospívání'' Rozumím si víc se staršíma(cca od 21 let a více). Každý starší člověk mi říká, že mám rozum oproti svemu věku uplně nekde jinde. Jenže poslední rok mě moji rodiče nechtěli pouštět ven, prý kvůli velkemu strachu. Já jsem to už nevydržela a začala jsem chodit i přes zákazy ven. V jednom kuse jsme se hádali, řvali na sebe, ublížili jsme si. Já toho nelitovla, protože jsem byla rozčílená a cítila jsem se doma, jak ve vězení a když jsem odešla pryč cítila jsem volnost. Později(po roce) jsem si všimla, jak to mím rodičům ublížilo+ mému staršímu( o deset let) bratrovi. Snažila jsem se to napravit. Domluvili jsme se, že za tím vším uděláme velkou tlustou čáru. Vydrželo mi to 2 týdny, pomáhala jsem a dělala 1.poslední. Ovšem jsem si to pak pokazila a nevěděla jsem kudy zpět. Nakonec jsem se z toho dostala a opět jsem začala sekat latinu. Trvá to zhruba měsíc, co se snažím být hodná. Rodiče mě postupně pouštěli ven, ale aji přesto jsme se nepřestali hádat. Včera jsem byla s přítelem(20 let)u kamaráda na grilování. Do deseti hodin jsem měla být doma. Přišla jsem a bylo 21:50. Táta jel hrát hokej a maminka spala. Bratr byl doma. S bratrem jsme byli dohodnutí, kdyby náhodou rodiče spali nebo nebyli doma, mám jít za ním a zeptat se jeho. Včera jsem tak udělala a zeptala jsem se jestli můžu jít ještě za kamarádkou. On mi to dovolil. Po 4O minutách jsem měla zmeškaný hovor od maminky a sms od bratra, že jsem si to opět pokazila. Byla jsem rozčílená a domů se mi nechtělo. Zůstala jsem s kamarádkou, bratrancem a přítelem před naším domem. Kdy mě mamka zavolala at jdu domu. Šla jsem, opět jsem byla obviněna z toho, že jsem šla přes zákaz ven, ale přitom jsem to měla dovolené od bratra, který rodičům řekl, že o ničem neví a ven mě nepustil. V tu chvíli jsem rozčílila a šla jsem pryč. Utíkala jsem, jak jsem mohla. Zůstala jsem hodinku venku sama. Pak jsem došla domů maminka mi sebrala telefon a odešla jsem spat. Dnes jenom pláču a říkám si jestli není lepší z domu se odstěhovat. trvá to pomalu 2 roky. Každý den trápení a zhoršení psychyckého stavu. Prosím, co mám dělat ? Já už to doma nevím, jak dál. Děkuji.
RE: Nevím, jak dál?
Mgr. Miroslava Pešlová (03. 04. 2014)
Dobrý večer,
děkuji za Váš dotaz. Dovedu si představit, že když máte s rodiči období větších hádek a když máte pocit, že nemáte dosti prostoru pro sebe sama, že se necítíte dobře.
Píšete, že Vaše maminka, která zažívala v období dětství bolestné časy, je nyní Vážně nemocná. Dovedu si představit, jak těžké to pro Vás musí být. Popisujete, že se cítíte díky této náročné situaci i starší, s vrstevníky si rozumíte méně, spíše vyhledáváte společnost starších. Sdělujete, že rodiče o Vás měli strach a nepouštěli Vás ven. Píšete, že jste měla období, kdy jste zákazy porušovala, pak jste měla období dodržování dohod a podrobněji jste mi vylíčila situaci poslední. Dále uvádíte, že máte s rodiči spíše období hádek.
Dovedu rozumět tomu, že potřebujete mít svůj prostor, pocit, že"nežijete stísněně" a mít možnost být s přítelem. Umím si představit, že chování rodičů směrem k Vám můžete vnímat jako velmi omezující, zejména tehdy, když se cítíte starší. Ale i když se starší cítíte, je pravdou, že máte biologický věk jiný, máte 16 let. Rozumím totiž rovněž i Vašim rodičům, že o Vás mají strach a chtějí po Vás, abyste určité dohody dodržovala. Popisujete, že se Vám daří s rodiči se dohodnout, sdělujete, že Vás postupně při dodržování pravidel pouští, obtíže samozřejmě nastanou v situaci, kdy dohodnuté porušíte. Je potřeba říci, že každé nedodržení nebo porušení narušuje i důvěru a je potom o to obtížnější nastartovat způsob dohod, pravidel, které vyhovují všem stranám. Možná, že by skutečně bylo užitečné, abyste se pokusila s rodiči dohodnout na akceptovatelných možnostech a ty dodržovat, poněvadž takto trápíte sebe, ale jistě i Vaše rodiče. Ve světle Vaši podrobněji líčené události si myslím, že "spokojit se " s navrhnutým je někdy lepší, než zkoušet "protahovat", což se často nevyplácí.
Píšete, že máte máte období, kdy přemýšlíte, zda se neodstěhovat z domova, že se často trápíte, pláčete. Děvčata, která jsou v podobném věku jako Vy, říkají, že mají období častých výkyvů, tedy období, kdy se jim střídá nálada a že jim někdy stačí málo k tomu, aby se necítila dobře. Bývají pak citlivější, plačtivější - jako na houpačce ( hned nahoře, hned dole ). Rovněž píšete, že v situaci, kdy se nazlobíte, tak např. odejdete z domu, porušujete zákazy atd. Těmito projevy spíše zvyšujete obavy svých rodičů o Vás. Bylo by dobré, když byste zjistila, co Vám funguje jako ventil v situaci napětí, rozčílení; co Vám napomůže, že se uklidníte. Může to být např.: malování, psaní, cvičení, poslouchání hudby atd. Rovněž by bylo dobré mít možnost popovídat si s někým blízkým o tom, "jak to mám a jak mi je."
Přeji Vám na Vaší cestě jen dobré.
| Klinický psycholog Mgr. Miroslava Pešlová Oldřichova 49 128 00 Praha 2 Tel.: +420 603 420 799 E-mail: mirkapesl@seznam.cz Miroslava Pešlová - ZnamyLekar.cz |
O MNĚ | SLUŽBY | CENÍK | PORADNA | ČASTÉ DOTAZY | BLOG | KONTAKT Mapa stránek | © 2013 Vytvořilo 4WORKS Solutions s.r.o. |