Psychologická poradna online

nevěra

Dobrý den, měla jsem pár vztahů trvajících od 2-3 let. Pokaždé, až na jednu výjimku, jsem svého přítele podváděla. Nikdy mi to nijak nevadilo, ale teď si nevím rady. Jsem 5 let vdaná a mám třetího milence. Nedokážu si říct ne. Můj manžel nebyl vychovaný k žádným projevům lásky, nikdy mi neřekne, že mě miluje, nikdy mě nepohladí, nikdy mě neobejme a poslední cca 3 roky spolu nemáme žádný intimní vztah. Můj poslední vztah nepatřil zrovna k těm lepším a od svého partnera jsem utekla. V tu chvíli jsem si řekla, že už nikdy nechci nikoho milovat, protože mi tolik ubližoval. Potkali jsme se s manželem, u kterého jsem si byla jistá, že mě nikdy neopustí a nikdy mě nenechá na holičkách a nebude mi nikdy ubližovat. Řekla jsem si, že je to ten správný muž do života, což tvrdím i teď. Nedovedu si nikdy představit, že bych byla bez něj. Ale chci také lásku. Svého prvního milence jsem potkala tři čtvrtě roku po svatbě, zamilovala jsem se do něj, ale samozřejmě to nešlo, pak jsem otěhotněla, s manželem, ale pár dnů před tím, než jsem to zjistila seznámila jsem se s dalším mladým mužem, do kterého jsem se zamilovala. S prvním milencem to skončilo a když jsem byla asi ve 3 měsíci manžel odmítal mít se mnou jakýkoliv intimní vztah, řekla jsem si fajn. Spala jsem s druhým milencem a nic jsem neřešila. Měla jsem pak dost náročný porod u kterého byl i můj manžel, jakýkoliv sex byl pro mě nepředstavitelný, ale jak jsem brzy zjistila, nebylo to porodem, ale manželem. Nedokážu ani pomyslet na to, že by se mě nějak dotýkal atd. Můj vztah s druhým milencem po narození miminka po roce skončil a obnovil se s prvním milencem se kterým jsem strávila v létě jedno pracovní odpoledne a poté večer, kde jsem prožila něco neuvěřitelného. Zamilovala jsem se znova a pár týdnů jsem byla úplně v rauši. Asi nikdy jsem tohle neprožívala. Samozřejmě to vyprchávalo. Chtěla jsem další dítě, musela jsem se proto vyspat se svým manželem, první sex byl šílený, abych usnula musela jsem si dát 3 panáky. druhý už byl lepší a po třetím jsem otěhotněla, naštěstí se to povedlo takhle až mě napadlo, že je super, že s ním nebudu muset spát minimálně rok a půl. 3 měsíce po porodu jsem byla u rodičů a musela jsem odjet zařídit pár věcí. Takže mi vzniklo večerní volno, sešla jsem se s kamarádkou a seznámila jsem se s třetím milencem. Když jsem se s ním sešla a ptal se mě co očekávám (myslel, že budu chtít chodit na párty a aby mi něco kupoval)řekla jsem mu, že chci jen, aby byl se mnou. Můj manžel je totiž neustále pryč. Je fajn, že nás dokáže dobře finančně zabezpečit, ale nikdy s námi netráví čas, cestuje po celém světě a já si připadám, že si mě vzal jen kvůli tomu abych mu porodila děti a starala se o něj. Připadám si jako služka, absolutně mě nebere jako rovnocenného partnera, vím, že je lepší, dokázal toho strašně moc, ale já jsem jeho manželka a ne nějaká služka, dokonce mě ani neposlouchá, když mu něco říkám. Má svůj svět, když přijde domů z práce, pohraje si chvíli s dětmi a pak už chce mít klid, dívat se na seriál a chodí spát asi až 2 hodiny po tom, co usnu. Vím, že si s milenci vyplňuji volný čas, chodíme spolu na ,,rodinné" výlety a trávím s nimi hezké večery, ale nejde to tak dál. Nechci to, ale vím, že když to všechno skončím budu víc nešťastná, než jsem teď. V tuto chvíli se mám aspoň na co těšit, ale potom už na nic. Nemám skoro žádné kamarádky, díky tomu že mám peníze a dokážu být cílevědomá a dosáhnout všeho co chci, že jsem s holkama z práce nikdy nechodila pít a lovit chlapi a neřešila jejich blbé problémy. Takže jsem s dětmi pořád sama, nemůžu mít žádné koníčky, protože nemám kdo by mi pohlídal děti, když chci někam ven, musím zaplatit chůvu. Na manžela se nemůžu v tomhle nikdy spolehnout, nevydrží s něma. Maximálně hodinu a to mi ještě vyčte, že jsem byla např. u kadeřníka nebo cvičit. Že prý si užívám života. Ale to, že on neustále chodí na večeře, cestuje a baví se, to už nevidí. Já jsem jen doma. A jsem už z toho hrozně unavená a mám pocit, že už nic nezvládám.