Dobrý den, už nevím, co se s sebou dělat, tak alespoň píšu sem. Občas, když je něco důležitého, tak to prostě neumím vyřídit a nechám to na poslední chvíli a nebo, hůř, to neudělám vůbec. Teď jde třeba o vysokou školu, měl jsem pracovat na práci a byl jsem z toho tak nervózní, že jsem nic neudělal a nejspíše mě vyhodili ze školy. A tak musím všude lhát, protože si přijdu jako ten největší blbec. A pořád to neřeším, protože se bojím, co bude dál, ale vím, že budu muset a nevím co s tím dělat. Něco podobného se mi stalo už jednou, kdy mě ze školy vyhodili, ale já šel znovu a snažil jsem se, dokud se zas něco neobjevilo. Navíc teď v době, kdy začly opět všechny problémy, se naši rozváděli, umřela mi teta, vykašlal se na mě kamarád atd. S tím vším jsem se nějak smířil, ale nedokážu normálně pokračovat. Ostatní samozřejmě nic neví, pořád jsem pro ně jen člověk s dobrou náladou, ale já vím, že potřebuju pomoc. Tak by mě tak zajímalo, co by to asi mohlo být. Děkuji!
Dobrý večer,
děkuji za Váš dotaz. Dovedu si představit, že zažívat období, kdy nedokončuji věci, kdy se mi nedaří vidět smysl a kdy mám pocit, že se na mě vše "valí", je velmi nepříjemné.
Píšete, že Vás nyní nemotivuje tolik dokončení věcí, tak jako dříve, pak ve chvíli, kdy se "neřešené" nakumuluje, může ve Vás vyvolávat obavu ze zvládnutí, která může Vaše nastartování se k práci a k zvládnutí práce velmi ovlivňovat. Neřešené však stojí před člověkem jako "hrozba" a člověk pak může zažívat pocit bezradnosti, obávat se budoucnosti.Často se pak stane, že člověk místo, aby pracoval , práci si rozčleňoval, před prací "utíká", tím se však obava z nezvládnutí např.množství práce zvyšuje a stres samozřejmě narůstá. Bylo by asi užitečné, abyste si začal svůj den rozčleňovat tak, abyste měl prostor na jídlo, spánek, odpočinek a pracovní aktivity ( může pomoci i přesný čas, např. "budu vypracovávat, učit se od – do" ) a začal svůj život více zažívat "ve svých rukou". Popisujete období, kdy se ve Vašem životě "sešlo" více bolestných a nepříjemných situací, píšete, že jste se s událostmi smířil, ale nedokážete normálně pokračovat. Každá těžší událost v životě člověka asi má svůj čas, který potřebuje, aby ji člověk "zaintegroval" do sebe, naučil se s ní zacházet, nalezl v sobě porozumění k dalšímu kroku v životě. Mnohdy si člověk myslí, že to "má za sebou" – rozumově si to zdůvodní, ale vnitřně cítí, že tomu tak není. Popisujete, že okolí netuší, jaké zažíváte stavy, že Vás vnímá jen jako člověka s dobrou náladou. Musí být velmi těžké pro Vás "držet tvář veselého", který nemá starosti, tak jako každý, neboť to velmi vyčerpává; člověk mnohdy netuší, proč je vyčerpaný, často to právě bývá tím, že se dělá někým, kým právě není a že nemá a nebo nevytváří si prostor, aby se mohl podělit s někým, jak mu skutečně je. Nevím, zda máte někoho blízkého, s kým můžete sdílet své stavy, bylo by to moc dobré pro uvolnění. Nepíšete, zda máte nějaké aktivity, koníčky, které Váš těší. Jistě by bylo dobré je obnovovat, znovuobjevovat a zařazovat do běžného dne.
V tématech nalézání smyslu, zvládání životních událostí, podpory projevení sebe sama a v mnoha jiných, byste mohl zvážit možnost psychoterapie. Píšete, že nemůžete normálně pokračovat. Nevím, do jaké míry to myslíte, zda máte narušený spánek, zda cítíte, že se nemůžete soustředit, zda máte výrazné stavy úzkosti, zda nemůžete zvládnout běžně den. V případě, že tomu tak ja, pak by bylo dobré využít konzultace v psychiatrické ambulanci, aby psychiatr posoudil vhodnost farmakologické léčby.
Na Vaší cestě vám přeji jen dobré.
Klinický psycholog Mgr. Miroslava Pešlová Oldřichova 49 128 00 Praha 2 Tel.: +420 603 420 799 E-mail: mirkapesl@seznam.cz Miroslava Pešlová - ZnamyLekar.cz |
O MNĚ | SLUŽBY | CENÍK | PORADNA | ČASTÉ DOTAZY | BLOG | KONTAKT Mapa stránek | © 2013 Vytvořilo 4WORKS Solutions s.r.o. |