Psychologická poradna online

Nedůvěra

Dobrý den paní magistro, neustále se potýkám se žárlivostí, která pramení z nedůvěry vůči konání přítele v určitých situacích. Chápu, že důvěra je v partnerském vztahu klíčová, a proto bych ráda tuto záležitost a své pocity vyřešila a utřídila, neboť partnera, na kterého bohužel žárlím, miluji a trápí mě, když se „musím“ zaobírat takovými nesmyslnostmi. Abych tedy nastínila situaci. Přítel je muzikant, sám o sobě tvrdí, že je společenský člověk, rád společnost vyhledává, má hodně přátel a známých. Já jsem bohužel naprostý opak - společnost až tak nevyhledávám, dávám přednost buď samotě, nebo společnosti pouze lidí mně blízkých, které mám ráda. Když do společnosti jdeme společně, začne mě mrzet, když se na příklad věnuje jiné ženě více než mně, směje se s cizími ženami atd. Teď, když to píši, mi mé chování přijde dost nesmyslné až paranoidní. Vždyť přece jednou ve společnosti jsme a on se jen podle toho chová, je takový…a to že já to mám zřejmě nastavené jinak, ještě neznamená špatnost a důvod k zatemnění mysli, neboť v tu danou chvíli opravdu přestávám vidět a slyšet. Následek mého chování je zřejmý - přítel je naštvaný, nevidí důvod pro mou žárlivost, chová se podle svých zásad, jak sám říká, mně jeho i své chování mrzí, hádáme se…a proč? Ráda bych Vás proto požádala o radu. Je možné s mou žárlivostí něco dělat? Vyhnat ji z hlavy? Vím, že vše pramení z nedůvěry, ale jak ji získat zpět? Není to tak, že bych příteli nevěřila po celou dobu, co se známe, zkrátka se jen vytratila. Zkoušela jsem v situacích, které by mi za jiných okolností „rozproudily krev“, ubrat a skrýt je, tvářit se, že se nic neděje, že není problém, jenže to není řešení - alespoň ne dlouhodobé, neboť po čase, v podobné situaci, jsem se stejně neubránila a dala najevo své emoce. Děkuji Vám za případnou reakci i zodpovězení otázek. Doufám, že řešení existuje a pokud to znamená bojovat sama se sebou, podstoupím to.