Psychologická poradna online

můj svět..

Dobrý den, já jsem Bára Kollmanová jsem studentka sš je mi 20 let, potřebovala bych ve svém životě s něčím poradit.. potřebovala bych pomoci s tím, že se cítím . já jsem holka, která má obrovskou fantazii, za vším dokážu, nebo chci vidět příběhy, ale neříkám, že v tom samotném spočívá, že mám velkou fantazii to spíš jak se umím nadnášet a dívat, často o sobě přemýšlím jako o člověku a umím si vymýšlet, dívat se dopředu a vždycky bych si ráda představila jak jsem třeba hloupá, a mám také umělecké cítění, mám ráda zodpovědnost... a mám ráda lásku a nechci jí urážet, a už se na ní taky jinak dívám, ale ve mě to není úplné.. a vlastně jí urážím, protože urážím sebe tím, jak se bavím se svým otcem, je to primitiv, takový sobecký, materialistický, i když vlastně třeba docela inteligentní - samozřejmě se tak nechová, tak ale hlavně je to člověk co mě i ségře (o dva roky starí Kristýna) dokazoval lásku věcmi a penězmi a živením nás... vyrůstali jsem s ním a s maminkou a nebylo to přirozené, mám maminku, která si vždycky chtěla hlavně ubírat na svých zájmech a vždycky byla taková od dětství ve všem samostatná, ale je velice konzervativní a pro svou starostlivost a docela i seberozdávajícnost je to krásná maminka, jenže se nemá ráda... říká, že sebeláska je v péči a starosti o sebe.. a ve mně to jak říkám také není úplné, a s nikým ani s mámou ani ségrou bych se o myšlenkách o lásce bavit nemohla, přivedla jsem se k nim sama svou otevřeností a seberozvíjenim... moc ráda se rozvíjím a jistě, že chci odpustit, mému otci jaký je člověk a jak se ke mě odmalinka chová, vždycky se záměrem naprosto rozdílně než co k mé sestře.. abych byla poslušná a chtěl mi víc všeho dávat a víc se o mě starat.. ale nemyslel o tak jenže mě o ve mě bolí a to je potom i ve vztahu ke mě.. A teď k věci... chtěla bych se dozvědět z čeho to přesně plyne ty mé problémy už přes čtyři roky si totiž přijdu jako příběhy samy a nechci být ničí příběh, hlavně nechci být příběh a jsem velice asociativní a tak mi někdy vadí nějaký zvuky a často se mi vybavují nějaké hrůzostrašnosti, samozřejmě, že by to mohlo působit jako, že mi tak přeskočilo a to je potom taky fantazie a fantazie, ale tuto poruchu, která je poruchou vnímání a soustředěnosti mám už od prvního ročníku sš, takže pět let a pořád se cítím dost pod tlakem, jednou je to lepší, jednou horší ale pořád i dost špatně spím a nechci to vyřešit lékama chci aby to ve mě bylo úplné, protože to podle mě plyne z mé neúplnosti... myslíte, že mi něco poradíte? jsem ve složité rodinné situaci a potřebuju poradit něco co by mi pomohlo k uzdravení sebe... vlastně cokoliv..