Psychologická poradna online
manžel pracuje z domova
Martina (27. 02. 2014)Dobrý den, ráda bych se na Vás obrátila se svým problémem. Manzel řadu let pracuje z domova, dokud nebyly děti a já chodila do prace nebyl žádný problem.Nyní jsem nekolik let na rodicovske dovolene(dceři je3,5 roku, synovi 14 měsíců). Z manzela mam "ponorku", ale chápu, že je to pro něho pohodlne. Bydlime v malém bytě, na práci má vyčleněnou místnost, ktera by jednou měla být dětským pokojem. S detmi vstávám ve chvíli, kdy už pracuje. Jakmile nás manžel slyší jde se s dětmi pozdravit, to samé dělá , když odcházíme ven (nákup, hřiště apod.) a pak když přicházíme. Vždy jde jen o chvilicku, dceri např. rozvazuje boty a ptá se jí jaké to bylo. Dcera se potom pořád ptá proč ještě musí pracovat, syn poslední dobou reaguje pláčem, chce za ním běžet. Já si připadám pod neustálým dozorem a nechce se mi vracet domů. Podotýkám, že se manžel takto začal chovat před několika měsíci, když dcera byla v synove věku nedelal to. Pozádala jsem manžela, zda by mohl prestat s vítáním a loučením, že jsou potom děti "rozharasene", odpověděl, že on v tom problém nevidí, že se má dcera učit, že když někdo přichází/odchazi má ho zdravit a že já se s dětmi také loučím/vítám. Podotkla jsem, že já nepracuji a při návratu se dětem venuji a že si myslím, že se naopak musí naučit, že když tatínek pracuje, nesmí se rušit. Ráda bych znala na tento problém názor odborníka, předem děkuji za odpověď. Martina
RE: manžel pracuje z domova
Mgr. Miroslava Pešlová (01. 03. 2014)
Dobrý večer,
děkuji za Váš dotaz. Situace společného bydlení a práce je sama o sobě nelehká, v případě, že se jedná o menší bytový prostor, je jistě o to náročnější. A je skutečně rozdíl, zda společné bytové a pracovní prostory sdílíme sami, nebo v době, kdy už jsou na světě děti.
Píšete, že děti se při manželově opakovaném, krátkém kontaktu s nimi v průběhu dne, který nepokračuje společnou aktivitou, ale je ukončen manželovým následným návratem do pracovní činnosti doma, chovají "rozharašeně". Dovedu si představit, že je obtížnější přesměrovávat pozornost syna, který má 14 měsíců a chce běžet za ním, pláče. V rámci dcery jste pak vedena k opětovnému vysvětlování. Nepíšete, zda v průběhu dne mají děti nějaký čas, který mají společný s tatínkem a který zahrnuje delší dobu - tedy, zda je možné při vysvětlování dětem, se na tuto dobu odvolat. Zároveň rozumím i tatínkovi, pro kterého je krátké přerušení příležitost ke kontaktu s dětmi a možná i chvilkovému odpočinku od práce. Situace, kterou popisujete, je častá právě při společně sdíleném pracovně-domácím prostoru, kdy se mísí ,"stírá" pracovní a domácí čas a z toho vyplývají nejrůznější obtíže. Někdy funguje, když se stanoví jasnější pravidla, která by čas pracovní a domácí oddělovala, respektovala.
Dovedu porozumět, že je pro Vás situace zátěžová, Vaše pocity "připadání si pod neustálým dozorem" se odráží na Vašem prožívání, chování a můžete i vnitřně zažívat konflikt, poněvadž se snažíte mít pro manželovu práci doma porozumění. Naladění dospělehého se přenáší na děti, zvládání situace je pak náročnější pro všechny. Píšete, že manžel má na práci vyčleněnou místnost, která by jednou měla být dětským pokojem. Nepíšete, zda máte s manželem tuto budoucnost dohodnutou časově, nebo jen výhledově, zda by mohl začít být otevřený prostor pro dojednávání si změny.
Na Vaší cestě Vám přeji jen dobré.
| Klinický psycholog Mgr. Miroslava Pešlová Oldřichova 49 128 00 Praha 2 Tel.: +420 603 420 799 E-mail: mirkapesl@seznam.cz Miroslava Pešlová - ZnamyLekar.cz |
O MNĚ | SLUŽBY | CENÍK | PORADNA | ČASTÉ DOTAZY | BLOG | KONTAKT Mapa stránek | © 2013 Vytvořilo 4WORKS Solutions s.r.o. |