Psychologická poradna online

RE: Má můj syn ADHD?

Dobrý večer,

děkuji Vám za dotaz. Dovedu si představit náročnost Vaší situace.

Syndrom ADHD – porucha pozornosti s hyperaktivitou. Porucha pozornosti: pro děti trpící poruchou pozornosti je jakákoliv činnost, která vyžaduje déledobé soustředění a vytrvalost, velmi obtížná, a proto mají tendenci se jim vyhýbat. Nejde o projev lajdáctví, ale o obrannou reakci v situaci subjektivně nadměrné zátěže. Dalším projevem ADHD je impulzivita – děti přerušují jiné, skáčou jim do řeči, nedovedou počkat, až na ně příjde řada. Hyperaktivita se projevuje nadměrným nutkáním k pohybu, k aktivitě, která je naúčelná až nesmyslná, a dítě ji nedokáže nijak tlumit a ovládat. Syndrom ADHD bývá diagnostikován v předškolním věku.

Chování Vašeho syna, které popisujete, svědčí pro chování typické vývojovému období vzdoru, které začíná kolem 18. měsíce a vrcholí právě v období 3 let. Toto vývojové období bývá pro rodiče velmi obtížné, dítě se staví do pozice odporu vůči omezením zvenčí – tedy vůči výchovným zásahům. Toto chování se projevuje v menší či větší míře u všech dětí. Je to skutečně čas, který potřebuje velkou trpělivost ze strany rodičů a sjednocené výchovné přístupy obou rodičů. Bývá užitečné, když je den naplněn opakovanými činnostmi v přibližný čas ( v podobnou dobu jídlo, odpočinek, pobyt venku ) - tedy režim, dítě by mělo ( v případě zdraví ) chodit dopoledne, ale i odpoledne ven. Rovněž pomáhá popsání situace a uznání "emoce zlosti dítěte – její existence" : "vidím, že tě zlobí, že budeš končit s hraním, určitě by sis rád hrál, pojď já ti pomůžu uklízet, přišel čas jít ..( ven, koupat se )", u končení činnosti na dítě nespěchat, respektovat, že že si hraje a připravit je na blízký konec hry " za chvilku si dohraješ a půjdeme..". Někdy pomáhá nabízení volby " ulidíme nejdříve to, nebo to ". Rovněž píšete, že když mu něco nejde, začne plakat – dítě ve věku Vašeho syna neumí jinak reagovat na to, když se mu nedaří, neumí popsat slovně nazlobenost z nezdaru, ale reaguje pláčem, vztekem. Opět je dobré popsat to, co vidíte: "vidím, že se ti nepodařilo ... a že se zlobíš, pojď zkusíme to spolu, to se stává, mi se také nedaří všechno hned". Velmi nápomocná bývá dostupná literatura o živějších dětech, která rodiče posiluje ve zvládání péče. Nepíšete nic o rodinné situaci, např. zda ve Vaší domácnosti nedošlo ke změnám, jestli např. nezažíváte náročnější čas v rodině, píši to proto, poněvadž "klima rodiny" se přenáší na dítě, které pak může reatovat nespokojeností, vztekem. Nepíšete, jak vůči chování zasahujete, jak reaguje tatínek, co jste zjistili, že Vám pomáhá, jak jednotlivé situace řešíte – výchovný postoj rodičů je zde velmi podstatný.

Píšete, že byste potřebovala mít jistotu. Tu Vám v rámci online poradny dát nemohu, neboť jeden mejl je velmi málo pro diagnostické zhodnocení dítěte. V případě, že by se projevy spíše ještě zhoršovaly, kontaktuje dětského klinického psychologa.

Na Vaší cestě Vám přeji mnoho dobrého.