Psychologická poradna online
dvojí život
anonym (19. 04. 2014)Dobrý den, prosím o radu ohledně komplikovaného vztahu. Je mi 44 let, jsem zatím vdaná, ale naše manželství prožívá hodně velkou krizi a oba víme, že skončí rozvodem. Manželství máme vcelku poklidné, máme spolu šestiletou dceru a já mám děti ještě z prvního manželství. Snažím se vést domácnost a fungovat tak, aby manžel neměl důvod k hádkám, v podstatě nemusí nic, o celou domácnost se starám já, o děti, o dům, zvířata, ale pořád je všechno málo. Mám dvě zaměstnání (pracuji jako chůva deset hodin denně a každou druhou noc chodím pomáhat do hypermarketu), spím sotva dvě tři hodiny denně. Od manžela nepotřebuji peníze na chod domácnosti, vydělám si sama dost na spokojený život svých dětí i nás všech, ale hrozně mě vytáčí to, že manžel si žije svůj poklidný život, nehne s ním vůbec nic a v posledních letech nežijeme ani žádný intimní život. Jemu to zřejmě nechybí, mě ale ano. Našla jsem si přítele, je téměř o dvacet let starší než já. Koukali jsme po sobě víc než rok než se odvážil na mě promluvit, mluvili jsme spolu jednou, druhý den jsme skončili v posteli. Možná je to hloupé, že to říkám, ale je to život, je to již víc než půl roku, vidíme se denně, denně si na sebe uděláme hodinku čas,když jsou děti ve škole, nemáme na sebe telefon, přesto oba víme, kde se denně potkáme, v podstatě na nějaké probírání soukromí ani není kdy, jakmile se potkáme, okamžitě to skončí krásným milováním a je jedno, jestli je to pár minut nebo dvě tři hodiny. Když jsem mu chtěla někdy jen slůvkem naznačit, co pro mě znamená a jak moc jsem mu vděčná za ty každodenní hodinky spolu, položí mi ruku na pusu a prosí mě, ať to neříkám, ať nás to nemrzí. Má dospělé děti a velmi vážně nemocnou ženu,s kterou nežijí již spoustu let intimně, jen od ní nechce odejít právě kvůli její nemoci. Občas se zmíní o tom, že mě přestane bavit, že si najdu mladšího, přitom z každého pohledu a hlavně dotyku a pohlazení cítím, že mě má rád a že už hodně dlouho ty schůzky nejsou jen o sexu, zrovna tak z mojí strany, zamilovala jsem se do něj jak malá holka. Bojím se, že když mu to řeknu na rovinu, ztratím ho, opravdu mě drží nad vodou a jen díky němu dokážu doma fungovat tak, jak mám, ale dá se takový život žít věčně? Někdy mám pocit, že už ten tlak ze všech stran nevydržím ani chviličku, myslíte že je nějaká rozumná cesta z toho bludného kruhu ven? Nechci a nemůžu ho ztratit, jak se mám zachovat?
RE: dvojí život
Mgr. Miroslava Pešlová (29. 04. 2014)
Dobrý večer,
děkuji za Váš dotaz. Jistě zažíváte náročný čas.
Píšete, že máte dvě zaměstnání a spíte 2-3 hodiny denně. Tento způsob života spolu s péčí o děti a o domácnost musí být velmi vyčerpávající, je až s podivem, že situace stále zvládáte. Popisujete svou finanční soběstačnost, dodáváte, že manžel se na péči o domácnost a děti nepodílí, zároveň uvádíte, že Vás "nezasahování" manžela do společného chodu dráždí a trápí. Uvádíte, že s manželem zažíváte náročné období – krizi, vyjadřujete se, že víte, že Vaše manželství skončí rozvodem. Situaci "odcizení" s manželem "řešíte" nalezením paralelního vztahu, do druhého partnera jste se zamilovala. Zvažujete, zda své city druhému partnerovi projevit, máte obavu z jeho ztráty. Celkově se cítíte pod tlakem a v bludném kruhu.
Je velmi časté, když člověk naváže paralelní vztah s původně sexuálním záměrem, že k partnerovi "začne cítit" mnohem více. Situace zatajování spolu se snahou udržet vše v předchozí funkčnosti doma, je vyčerpávající, dlouhodobě těžce udržitelná. Sama k tomu docházíte. Ptáte se, zda je možné žít takový život věčně. Často si člověk neuvědomí, že to, co považuje za řešení krize ( druhý vztah ), krizi prohlubuje, že to, co si myslí, že ho "drží nad vodou", jej do vody spíše stahuje. Dovedu si představit, že v situaci partnerské krize, kdy se člověk cítí být od manžela vzdálený, zvětšuje se potřeba blízkosti s druhým. Tuto potřebu často člověk "neřeší" s manželem a "zpracováváním" krizové situace, poněvadž je to cesta, která jistě vyžaduje práci, ale mnohdy volí cestu "rychlé blízkosti" – navázáním druhého vztahu. Toto "rychlé získání" blízkosti celou situaci zkomplikuje, poněvadž neřeší prvotní příčinu odcizení manželů, odcizení manželů prohlubuje a přidává "zátěž" dalšího vztahu. Člověk se někdy obává, že druhého partnera ( milence )ztratí při projevení svých citů, tento postoj ho vede k potlačování svých pocitů, které se postupně projevuje i na jeho chování k druhému, může začít zažívat pocity úzkosti, obav, zlosti, hněvu apod.. Potlačování pocitů je vysilující, zátěž celé situace prohlubuje, člověk častěji "vypění", zažívá stresové období.
Ptáte se, zda je rozumná cesta ven. Možná byste mohla zvážit možnost terapie, kde by byl prostor uvědomit si svou situaci, přemýšlet, co Vás k tomu vedlo, zda se Vám situace v životě opakuje, jaká je výzva Vaší partnerské krize, jaké jsou Vaše skutečné potřeby, co hledáte apod.
Na Vaší cestě Vám přeji jen dobré.
| Klinický psycholog Mgr. Miroslava Pešlová Oldřichova 49 128 00 Praha 2 Tel.: +420 603 420 799 E-mail: mirkapesl@seznam.cz Miroslava Pešlová - ZnamyLekar.cz |
O MNĚ | SLUŽBY | CENÍK | PORADNA | ČASTÉ DOTAZY | BLOG | KONTAKT Mapa stránek | © 2013 Vytvořilo 4WORKS Solutions s.r.o. |