Psychologická poradna online

důvod žít

Je mi 18, žiju v malém bytě se svou sestrou která mě nenávidí,neustále mě uráží a řve po mě, matka je sama zamindrákovaná z otce ,neustále se u nás dějí hádky, neustále se křičí. Pořád se musí někoho stresovat,třeba jen když jsem na záchodě musí stát před dveřma a řvát ať si pohnu,že jim to dělám naschvál , nebo jsem třeba ve škole a zpozdím se v šatně o 3minuty a otec který mě měl vzít autem domů mi bez jakékoli zprávy ujede a nedá vědet,takže mi ujede i autobus,protože já na něj stále čekam před školou s naivitou,že se opozdil. Dřív jsem ráda kreslila, a řekla bych,že krásně, mívala jsem výstavy a učitelé mě chválili. Rodiče doma vykresy spálili nebo skrčili a dali na garáž, ted už nemám chuť kreslit, noví učitelé mi řekli,že to neumím. Mám 172cm a 65kg,malá prsa a větší bříško, bojím se chodit ven mezi lidi, vím že se na mě dívají pohrdavě. Bojím se lidem dívat do očí, odpovídat na otázky, jít před tabuli ve škole... Můj pokoj je 5 metrů čtverečních a připadá mi stále menší a menší. Nedokážu se soustředit, skoro nespím a mám hrůzostrašné sny které mě budí! Celý den jsem unavená udělaly se mi vrásky, kruhy pod očima, obrovské akné... Nic mě netěší a pomalu se už ani nedokážu smát! Moji rodiče mě maji za malého spratka takže říct jim o těchto problémech nemůžu, nemám práci a studuji,takže odstěhovat se nemůžu na psychologa nemam peníze. Každý den žiju ve strachu, bojim se spát, bojím se vstávat, pořád se jen bojím. Než vyjdu ven třikrát se převlékám, bojím se že jsem ve všem odporná a lidi na mě budou zlí... Bývala jsem veselá hodná holka,pak jsem začala chodit se svým přítelem nemocným,věčně unaveným a smutným, sním odešli všichni přátelé,koníčky,mé samotné já. Teď už mám jen jeho a jeho dobré nálady,to je jediná věc co mi pomáhá. Prosim, dejte mi důvod žít...