Psychologická poradna online

deprese ze ztráty psa

Dobrý den, prosím Vás o radu ohledně mamky (62 let), která trpí poslední dny depresí, úzkostí, lítostí.... Před pěti týdny se na naší zahradě objevila zatoulaná mladá fenka, na mamku se upnula a mamka se jí ujala. Bylo dohodnuto, že si fenku nechá, dokud jí nenajdeme nového vhodného majitele. Protože máme zvířata rádi, hledali jsme opravdu důkladně, aby majitel vyhovoval, aby šla fenka do dobrých rukou. Mamka celou dobu tvrdila, že si fenku nechat nechce. Před 2 lety jsme museli nechat uspat našeho labradora, který měl rakovinu. Od té doby mamka tvrdila, že by si na jiného psa nezvykla a že žádného nechce. Proto se toho držela i teď a pořád se ptala, jestli se někdo na inzerát ozval. Když už se majitelé našli, dvakrát se u nás stavili, aby se s fenou seznámili. Mamka z toho byla rozčarovaná, brečela a říkala, že si fenku asi nechá, ale nevěděla. Nakonec si fenku přece jenom vzali. A mamka od té doby je jak vyměněná, ale ve špatném slova smyslu. Nemluví, chodí ven na celý den, vrací se domů až za tmy, nechce být doma. Prý nebude komunikovat, dokud jí ta lítost nepřejde. A že se bude zvířatům vyhýbat, aby žádné nepotkala. Vůbec jsem nevěděla, že to tak prožívá. Byla nejdříve smířená s tím, že když se bude mít fena dobře, bude spokojenost. Ale ono to tak není. Mamka to cítí teď tak, že fenku zradila, že se v autě klepala a mamka ji klidně dala. Cítí to jako nejhorší hnusnou věc, kterou v životě provedla a prý si to nikdy neodpustí. Mám na tom taky vinu (dcera), protože jsem vůbec neviděla, co to s mamkou dělá, ona v autě brečela a říkala, že netušila, že to bude tak těžké loučení. A já ji neslyšela, nevnímala. A teď nevím, jak se dá mamce pomoct. Je opravdu jiná, zaseklá, nechce s nikým mluvit a o fence už vůbec ne. Zakázala mi to. Přitom fena má výborně a to byl cíl od začátku. Mamka si myslela, že si nezvykne na jiného psa a zjistila, že to jde. Ale až pozdě si to uvědomila a jak jsem psala, neposlouchala jsem ji v tu chvíli. Uvedla x důvodů proč psa nechce a ze dne na den to bylo jinak. V době, kdy se na fenku přijeli podívat. Mamka se užírá, dává si to za vinu, deptá se, myslím že se v tom smutku snad nějak vyžívá. Bojím se o ni, takhle se nikdy nechovala. Poradíte, prosím, co s ní máme dělat, jak ji můžeme pomoct? Děkuji Hanka