Psychologická poradna online

RE: Dcera 4,5 let problemy s chovanim

Dobrý den,

děkuji za Váš dotaz. Dovedu si představit, že Vás situace  trápí.

Nepíšete, kolik let má Vaše druhé dítě, což je dosti podstatné, neboť jiná je situace, když je doma čerstvě narozené dítě, jiná, když je starší. V situaci, kdy je doma mladší sourozenec, který vyžaduje jinou péče, starší sourozenec reaguje na "zmenšený příliv" pozornosti., na změnu.

Popisujete situace, kdy dcera neposlouchá, když jí opakovně sdělíte např., ať se jde vysmrkat. Někdy se osvědčuje vyjádřit důvod činnosti a následek:"když se nevysmrkáš, budeš hleny polykat, můžeš dostat kašel a nebudeš moci ven." Je těžké opakovat stále stejné, nevytočit se a vydržet to. Důslednost se vyplácí; někdy je rovněž potřeba dojít ke kompromisu s dítětem. Dále je možné dítě "varovat" o svém emočním prožívání a následku, spíše s postupným stupňováním. "Když musím opakovat, aby ses vysmrkala, tak mě to rozčiluje, hněvám se a budu tě muset potrestat, i když nechci." V situaci úklidu je užitečné dávat i volbu:"uklidíš nejdříve knížky, nebo panenky." Bývá dobré přesměřovávat furmulaci sdělení na obecnou rovinu:"Svoje hračky si uklízíš, protože to je tvoje práce, moje práce je ..., každý děláme svou práci." Dále je dobré popisovat, co se děje:" Teď, když ti povídám, aby sis udělala svou práci, tak utíkáš a povídáš mi, že chceš jinou maminku." Dále je dobré vyjádřit i hodnotu věcí:" Když si hračky neuklidíš, poztrácí se, nebudou a já nemohu teď koupit další panenku, poněvadž potřebujeme peníze na chleba, boty... ." Rovněž se osvědčuje dítěti postupně předávat jeho odpovědnost za své věci:"Když si nedáváš hračky tam, kde mají své místo, nevadí ti, že se poztrácí, možná, že je nechceš. Nejlépe bude, když je teď dám do krabice a odnesu dětem, které nemají hračky." Ale je potřeba dokonat svá slova ( krabici naplnit a odnést před dům ), tento způsob "opatření nevykazovat často", opravdu jen úsporně. Je však potřeba mít na mysli, že já sám jako rodič bych měl mít své věci v pořádku, když něco podobného chci po svém dítěti. Výchova "přechází" přes rodiče. Dítě nebude dělat to, co po něm chce rodič, který to sám nedělá a když to nyní udělá jako malé "s odporem" a s donucením, rozhodně v něm nebude vybudován základ např. k uklízení a projeví "opozici, protest" výrazněji ve starším věku ( i než je obvyklé jeho vývojové fázi puberty ). Je pravdou, že u dětí, které mají přemíru hraček a podnětů, tak "opadá" jejich zájem o jejich hračky, často se doporučuje "zredukovat" množství hraček, uložit ty, které se neužívají a postupně měnit, doplňovat. Je důležité si uvědomit, že děti v předškolním věku potřebují hrací prostor, věci objevovat, vytvářet různá seskupení, výtvory. Je potřeba, aby na ně měly děti prostor ve svém pokoji a aby si mohly rozhodovat o tom, na jakém místě výtvor bude. Rovněž je důležité vědět, že nemusí být prostor "perfektně vyčištěný", je to hrací prostor, ale je pravdou, že i zde jsou nějaká pravidla.

Píšete, že dcera někdy odpoví, že chce jinou maminku, že se jí ptáte na význam. Děti stále ověřují hranice, když zjistí, že dospělý reaguje, zkouší dál. Význam slov si neuvědomují, testují jeho vliv na rodiče. Význam slova si uvědomí rodič a bolí ho to, dítě slova různě zachytí ( školka, televize ) a když zjistí reakci rodiče ( emoce ), použijí. Rodič by si neměl vztahovat ( je to těžké ) projevy dítěte směrem k sobě ( dát jim vypovídající hodnotu o vztahu jejich dítěte k nim ) a oplácet je stejnou měrou. Spíše by měl ukazovat svým chováním, jak on sám situaci  řeší. V situaci, kdy dítě dá každému pusu a rodiči ne, sdělit:" Pojď mi dát také pusu, těším se na ni, možná, že jsi na ni zapomněla." Dlouhé vysvětlování je někdy pro děti náročné, neboť rodič často ( bez záměru ) použije slova a významy, která by užil při rozhovoru s dospělým a někdy po dítěti chce porozumění, ale ono mu nemůže rozumět, poněvadž s ním nemluví jako s dítětem, ale s patnerem. Osvědčuje se říci svou emoci:" Byla jsem smutná, když... ." Ponejlépe v situaci, kdy k události došlo.

Dítě by měloí mít ve výchově nastaveny mantinely, které se postupně dle potřeb a věku rozevírají, rodič je rodič a měl by ponejprve stanovovat a postupně ( dle věku ) dohodovat pravidla. V případě, že hranice nastaveny nejsou, dítě po nich "volá" nejrůznějším způsobem.

Tento mejl jistě nemůže obsáhnout otázky na všechny odpovědi, je možné zvážit terapeutickou konzultaci; rovněž doporučuji literaturu o výchově, která je dostupná na trhu a která je rodičům nápomocná.

Na Vaší cestě Vám přeji jen dobré.