Psychologická poradna online
dcera - 3,5 roku
Petra (24. 04. 2014)Dobrý den, mám problém s 3,5 letou dcerou. Máme také 1,5 letého kluka. Dcera chodí na tři kroužky v týdnu, kde je na 1-2 hodiny sama bez rodičů. Chodila tam od září bez problémů a s nadšením. Před dvěma měsíci začala odmítat všechny kroužky, že tam chodit nechce, že chce být už jen vždy s rodiči. Bylo to po období týdenní zimní dovolené. Nejde ale vůbec o kroužky pouze o chvíli odloučení ode mě, jakmile odejdu, přestane plakat a kroužek si užije a dle svých slov je moc ráda, že tam šla. Když jsme jí ustupovali, situace se jen zhoršovala, nechtěla ani k dědovi či babičce, plakala i když měla jít jen s námi ven na procházku, že už budeme jen spolu doma. Upřesňuji, že jsme jí nikde samotnou nezapomněli, nikde se jí nic špatného nestalo, o žádném zásadním okamžiku nevím. Pak jsme trvali na tom, že má své povinnosti a na kroužky chodit bude, situace se zlepšila, ale pořád trvá problém s tou chvílí odloučení. Na svůj věk je myšlenkové dost vyspělá, umí počítat do sta, sčítat do deseti, zná všechna písmenka, dny v týdnu...Nic z toho jsme jí cíleně neučili, pořád se na vše ptá. Bratříčka má strašně ráda, ačkoli se samozřejmě o vše dokáží poprat. :o) Snažím se chvíli odchodu minimalizovat, někdy už je to úplně v pořádku, jindy je to s šíleným řevem a reakcí, jako kdybych odcházela navěky. Nedaří se mi najít příčinu chování a po dvou měsících mám pocit, že nedochází k velkému zlepšení. Od září by měla nastoupit do školky, kam se v podstatě těší. Potřebovala bych vědět, zda bychom měli zkusit nějakého dětského psychologa. Chápu, že to není pro jiné problém nijak zásadní a životní, ale mě je jí líto a nervy mám taky jen jedny (teď už tedy spíš jen tak půlku :-))Děkuji vám mnohokrát za váš čas.
RE: dcera - 3,5 roku
Mgr. Miroslava Pešlová (06. 05. 2014)
Dobrý den,
děkuji za Váš dotaz. Dovedu si představit, že Vám dělá starosti reagování dcery.
Píšete, že reakce při loučení se objevila po období zimní dovolené, dále uvádíte, že v samotném kroužku je spokojená.
Předškolní věk se svoji bohatou fantazií a s magickým myšlením je obdobím, kdy u většiny dětí lze pozorovat značné množství přechodných strachů ( ze tmy, strašidel, zlodějů apod. ). Tanto aspekt uvádím jako jednu z možností reakcí Vaší dcery. Dítě si může i díky bohaté fantazii asociovat obavu, strach ( např. zůstane samo na kroužku, maminka pro ně nepříjde apod. - podnět může být i z pohádky apod.) se situací loučení a reaguje. Je velmi důležité, jakým způsobem "zpracovávají" reakci rodiče, úzkostnější rodiče svým reagování podporují "udržování" situace. Často rodiče popisují, že se "předpřipravují" na situaci, tzn., že už dopředu se obávají, jak to dítě zvládne a také začnou díky tomu vykazovat jiné chování než obvykle. Rovněž i Vy píšete, že ragování Vám dělá velkou starost, bylo by dobré uvědomit si vlastní reagování. Máte zkušenost, že někdy dcera při odchodu nereagovala pláčem, bylo by dobré si všimnout, co jiného jste dělala, resp.zafungovalo. Nevím, zda dcera reaguje na loučení jen v situaci s Vámi, nebo i s tatínkem. Bylo by jistě dobré nepředpřipravovat situaci ani pro dceru – např. neptát se dopředu; v situaci, kdy dojde k reakci, ubezpečit klidně, že po skončení se uvidíte, že ji vyzvednete, že na kroužku jsou všechny děti bez rodičů a že si ho zase pěkně užije. Siutuaci loučení neprotahovat. Někdy děti reagují úzkostněji vlivem "pohádek" pro děti v televizi, které "poskytují" dostatek podnětů, díky kterým se jim hůře např. usíná, nebo které se jim vrací. Možná byste si mohla všimnout , zda dcera spontánně při hře ( např. s panenkou apod. ) nevykazuje projev obav ( nezaměřovat se však "úporně" ). Píšete, že máte dobrou zkušenost, když jste trvali na docházce, že se chování nerozšiřovalo dále, tak jako v situaci Vašeho ustupování, kdy se postupně rozšiřovalo i na prarodiče. Jistě by bylo dobré v přístupu dále pokračovat, být v kontaktu s dalšími maminkami s dětmi a situaci krátkodobého odchodu vytvářet ( na hřišti apod. ). Píšete, že má dcera nastoupit do školky, kde se těší. Někteří rodiče mají dobrou zkušenost s postupným nástupem do školky, tzn. nejdříve dopoledne, postupně rozšiřovat.
V případě, že by se chování dcery při dodržování Vašeho přístupu a uvědomované sebereflexi svého chování ( nezvyšování úzkosti vlivem svého reagování ), rozšiřovalo a zhoršovalo, bylo by namístě kontaktovat odborníka. Možná, že byste mohla zvážit možnost terapeutické konzultace, neboť tento mejl jistě nemůže komplexně obsáhnout Vaší situaci.
Na Vaší cestě Vám přeji jen dobré.
| Klinický psycholog Mgr. Miroslava Pešlová Oldřichova 49 128 00 Praha 2 Tel.: +420 603 420 799 E-mail: mirkapesl@seznam.cz Miroslava Pešlová - ZnamyLekar.cz |
O MNĚ | SLUŽBY | CENÍK | PORADNA | ČASTÉ DOTAZY | BLOG | KONTAKT Mapa stránek | © 2013 Vytvořilo 4WORKS Solutions s.r.o. |