Přemýšlím nad touto otázkou a přitom mě napadá všemi jistě dobře známý, a přitom velmi obyčejný příběh o lidských bolístkách.Představte si třeba ženu, může spadat do věkové kategorie třicátnic a rovněž jí může přináležet dnes velmi časté označení single. Naše představitelka příběhu se může jmenovat Erika a je to vážně docela sympatická mladá žena. Má práci, ve které tráví dosti času, má okruh svých přátel, má doma kočku a taky má svůj byt. Nikdy nebývá dlouho sama, tedy bez partnera, ale také nikdy  nebývá dlouho s ním......

Termín dlouhodobý vztah se jí vyhýbá obloukem – ale to je příliš nadsazené vyjádření – tedy obloučkem a krom občasných výkyvů nálad, které vpravdě velmi často přicházejí po neúspěšném pokusu přechodu cca měsíční známosti do "něčeho delšího než měsíční známost", zdá se, že navenek ji nic nechybí.

Jak to vlastně Erika sama se sebou a se vztahy dělá? Dá se říci, že Erika je docela komunikativní – lehce navazuje vztahy, takže se bez obtíží seznámí. A pak, třebaže vždycky to vypadá trošku jinak, poněvadž jsme každý originálem svým a vždy je velmi nadšená a pěje ódy na dokonalého muže, zažívá úžasné  zážitky, končí to stejně. Erika je sama. Některá z jejich přítelkyň se brzy na to u kávy dozvídá, že ho musela (onoho muže) vyhodit, neb to byl šílený "kretén". Tak a máme to tady. Proč zvolit psychoterapii? Tak si to nějak zarámujeme, abychom tomu mohli rozumět. Sedící Erika u kávy se podělí o další zkušenost s "kreténem", načež dostane plnou podporu od kamarádky, která ji toto tvrzení jednoznačně odsouhlasí. Proč taky ne, vždyť je to kamarádka, ty přece pomáhají a proč by se měla Erika zabývat nějakými svými způsoby chování a přemýšlení, když je věc nad nebe jasná. Jenomže ono to "pofoukaní bebí s kámoškou" Erice moc dlouho nepomůže, asi se jí večer uleví, ale trvalý efekt nepřichází, navíc Erika je v lehké "depce" a "rozhlíží se po náplasti". Takže Erika bohužel ze zkušenosti s expřítelem nemůže nic vytěžit, poněvadž vše je vina druhého a vzhledem k tomu, že se "právě rozhlíží kolem",  na to nemá ani čas. Můžeme říci, že v rámci svého osobnostního vývoje Erika stojí na místě, neposunuje se, jen přešlapuje. Prosím, všimněte si prvního, důležitého momentu, proč zvolit psychoterapii? Abychom nestáli na místě!

Může se stát, že  "depka" má poněkud delší trvání, než obvykle, pak Erika s vděkem příjme doporučení dobré přítelkyně k člověku, který ji pomůže. A tím může být v našem příběhu zcela jistě například kartářka. Po setkání s ní, kdy Erika dostane okamžitou jistotu, že bude mít skvělý, nádherný život a že všechno přijde samo, se Erika okamžitě uklidní. A i kdyby v ní předtím a jen čirou náhodou lehce hlodal brouk, tak ho smete šmahem se stolu, neb dostane "šťastný klíč". "Síla šťastného klíče" tkví především v tom, že Erika nemusí nic dělat.  Stačí  jen čekat. Opět si povšimněme dalšího důvodu, proč zvolit psychoterapii? Je to trochu skrytě napsáno, ale já hned podám osvětlení. Cožpak Vám neříkali doma, že "bez práce nejsou koláče"? Koláčem zde je míněn spokojenější život a prací je zamýšlena práce se sebou, práce na tom, ať mi je lépe. A tak to jde dál a dál a Erika stále opakuje stejné "vzorce" chování a se stejným výsledkem. Dochází k tomu  jednoduše proto, že naše psychika nechce, abychom se rozsypali na tisíc kousků a v rámci naší "pseudoochrany" podporuje  myšlenky, které jsou v souladu s vysvětlením nejrůznějších situací (v našem případě "opět jsem narazila na kreténa"). A činí tak proto, abychom si zachovali fazónu, nezpochybnili sami sebe, poněvadž jinak v dané chvíli přemýšlet neumíme. A vždy se snažíme zvládat situace tím nejlepším způsobem, jaký známe.

Kdyby Erika věděla, proč zvolit psychoterapii, tedy, že s terapeutem vytvoří prostor pro své potřeby, přání, že začne více rozumět svému přemýšlení a následně chování, že si začne uvědomovat vliv svého chování na druhé a že zjistí, že ve vztahu jsou dva, že terapeut je nestranný a neudílí rychlé rady -  rychlokvašky, ale že je s ní v jejím prostoru, tak jak ona potřebuje, jistě by už psychoterapeuta navštívila, poněvadž stále opakující se stavy ji vyčerpávají. Nehledě na to, že se klidně může stát, že nejlepší kamarádka, která "nikdy nezradí a je tady pro Eriku pořád", najednou nebude dostupná, ba co víc, mohou ji  "výlevy Eriky začít lézt na nervy" a s Erikou přeruší kontakt.

Já nevím, jak Vy, ale já přeji Erice, aby se k otázce, proč zvolit psychoterapii dostala a aby cestu k psychoterapeutov našla. 

Mgr. Miroslava Pešlová
Klinický psycholog